Olomouc – Tak i Olomouc ze série závodů Winter Run mám již za sebou. Povedlo se mi do třetice proletět cílem jako absolutně první žena na kratší z možných tratí těchto závodů a ovládla jsem tak Moravsko-Slezskou část série těchto zážitkových běhů.
Do Olmíku jsme jeli den dopředu. Ráno mě sice probudilo sluníčko, ale venku bylo celkem chladno. Poprvé jsem tedy letos startovala v legínách a tričku s dlouhým rukávem. V první části trati mi bylo příjemně, ale po proběhnutí do Čechových sadů se již sluníčko pěkně opřelo. Naštěstí už jsem za sebou měla téměř 3 kilometry svižného běhu a blížil se cíl, tak jsem to tak nevnímala a soustředila se na závěr závodu, který vede na most a pak následuje jeho točitý seběh a prudká otočka do cílové rovinky, kterou probíhám v čase 0:16:07. Nechybí ani proběh cílovou fotobuňkou s rukama nad hlavou a šťastným výrazem v obličeji. Jóó, je to tam, opět mě hlásí jako nejrychlejší ženu a já si to užívám. Dlouze ještě probíhám koridorem, kde na konci dostávám na krk medaili se sovičkou Hedvikou a přibíhá Natálka, aby mě objala. Opravdu nádhera. Michal celou dobu fotil na trati i v cíli a samozřejmě po celou dobu fandil.
Po té krásné euforii jsem zjistila, že mě pouhá půl vteřina dělila od traťového ženského rekordu tady v Oloumouci. Tak snad příště.. Trochu jsem se občerstvila a nepohrdla jsem ani čajem s rumem. Pak výklus a hurá do Šantovky do „Mekáče“ na oběd. Poté zpět do Sadů na slavnostní vyhlášení, kde se na třetí místo postavila s dvouměsíčním miminkem moje velká soupeřka Hanka Jakubíčková PSK Olymp, jež mě před 2 roky tady na Winter Runu porazila a taky na Run Touru.
Za týden mě čeká závěrečný závod v Praze na Ladronce, tam bývá vždy větrno, tak uvidíme, jestli poletím s větrem o závod.
