Zimní běh Hlučín (2023)

 

Zázemí závodu bylo i letos na kompostárně Gras servis. Netradiční, ale již tradiční místo a zázemí pro běžce nejen z Jasének. Nás z Ludgeřovic se na startu nakonec sejde deset běžců, což je 18% startovního pole. Slušný. Nechybí ani naše dvě nové klubové posily Lenka s Tomášem. Chybí jen na společném fotu – holt naše klubové rituály se budou muset ještě naučit.

 

Časomíra od Marka Rinky ukáže přesně 10:00 hod. Čas, kdy přestáváme mrznout a začínáme se zahřívat. Mrzne pouze Valda, který dorazil psychicky podpořit a vyfotit kolegy z klubu. Není sám. Na trati také pobíhá a mrzne Michael Kašný, který fotí i ostatní. První kilák jsme měli na zahřátí. Rovinka, pohoda. Ostrá vpravo a čeká nás stoupání na Vinnou horu.

Je to krása. Kochám se pohledem na zasněženou krajinu a vůbec neřeším, že jsem v závodě. Užívám si to. Na nohy jsem si obul běžecké nesmeky Nordic Grip running – chtěl jsem zkusit jaké to bude s němi běžet v závodě. No a aby těch poprvé nebylo málo, na nohy jsem vzal neoprenové ponožky. Reklamní slogan “nohy v suchu” zněl moc krásně. Jak ponožky tak nesmeky odvedly perfektní práci a můžu vřele doporučit.

To už ale klesám dolů k řece Opavě. Díky hlubokému sněhu nehrozí bahenní držkopády jako minule. Dole rovinka a chvíle oddechu. Nohy v suchu neřeší kaluže ani jiné nástrahy rozdupané břečky. Kousek před sebou vidím známou postavu. Valda fotí a fandí. Chytl i Filipa, který přeběhl potom a včil už ho čeká jen stoupání lesem do Bobrovníků.

 

No Filip v tom není sám. Čeká to i mě. Být daleko za ním má dnes jasnou výhodu. Nemusím prošlapávat stopu. Takže i to postupné stoupání lesem ubíhá příjemně. Nevnímám pípání hodinek co kilometr, neřeším tempo, běžím tak jak chci. Chci totiž dohnat toho borce přede mnou. Podkluzuje a já cítím šanci.

V Bobrovníkách se dotáhnu takřka na jeho úroveň a běžíme spolu. Stíháme odpadlíka před námi ve žluté bundě a ztrácíme jednoho dotáhnuvšího co nám dýchal na záda. Žlutou bundu jsme dotáhli těsně před klesáním zpět k místu startu. Tam kluci kopli do vrtule a z kopce mě zmizeli takřka z dohledu. Běžet do kopce tak je mám, ale tady byli lepší.

 

Do cíle tak doběhnu na 29. místě v čase 0:58:10 hod. Loňský čas 0:59:11 byl tak o minutu horší, takže spokojenost. Spokojenost však byla větší z opět výborné škvarkové pomazánky a ze svařáku, který jsme jako řidič poctivě ředil čajem. Bonbónkem na závěr byla tombola, kde snad nešlo nevyhrát.

Krásné ceny v podobě startovných na Hostýnskou osmu, Lysokohorský ultra trail či Ostravský maraton, vína, trička, … Já měl štěstí na nějakou kytku (taká žlutá) co potěšila manželku a jako bonus k ní byly tři palice česneku a balení náplastí. O co více zvláštní, o to více praktická cena.

Takže díky pořadatelům. Za rok nebudeme chybět my z Ludgeřovic.