Rozběhnuto… rozběhnu to

Sám se řadím do prostřední skupiny a dovedl jsem se ztotožnit s tím “společenským duchem” místních pouťáků. Takřka víkend co víkend se potkávají ty stejné tváře, jen v různých vesnicích v okolí. A je úplně jedno jestli je to v Kladně, v Ostravě či někde mezi na půli cesty. I z knihy je to patrné, že se všude řeší stejné věci, že každá skupina či běžecký pohár má své běžecké nestory a že všichni běháme tak nějak pro radost.

Maratony doma i ve světě

Miloš však nepíše pouze o závodech v Horní Dolní. Zaběhl si třeba maratony v Bostonu, New Yorku, Tokiu či u skotského jezera Loch Ness. O vyprávění historek z cest tak není nouze. Přesto mě ta kniha nějak nesedla. Má sice svůj Úvod a Prolog na začátku a Epilog, Doušku a Jako že po uzávěrce kapitoly v závěru, ale i tak mě přišla tak trochu myšlenkově neuspořádaná. Je to přesně takový tok myšlenek, který tě při běhu napadá. Útržky, kde jedna vzpomínka naskakuje za druhou. Pozitivně musím ale hodnotit zcela originální číslování stránek v duchu maratónské časomíry.

Recenzi napsali Dana Zátopková a Ivo Domanský

Co si však myslím já, není vůbec důležité. Milošovi se podařilo získat skalp, který těžko přebiju. A ani to není mým cílem. Ke knížce mu “recenzi” napsala sama Dana Zátopková a ta byla s knihou moc spokojena…”Poprvé v životě jsem četla tak dobrou knihu o běhání” Holt, co člověk, to názor.

Druhým recenzentským esem je Ivo Domanský. Zde musím souhlasit s poslední větou “Povídání o běhání je mozaikou autorových vzpomínek na domácí i zahraniční starty, kamarády běžce a je oknem do duše i aktivní životní filosofie sportujícího padesátníka” Pěkně napsáno a nic na tom určitě nemění fakt, že kluci byli ze stejného běžeckého klubu. Posledním recenzentem je pak František Tůma, prezident Maratón klubu Kladno.

Důležité, že Miloš je stále v pohybu a že se vrátil k triatlonu s kterým vlastně v mládí začínal. No a rovnou k Ironmanovi. Kdo ví, možná se dočkáme i jeho druhé či třetí knihy. Nabízelo by se “Rozplavu to” nebo “Ušlapu to”.