Přeskočit na obsah

BK Ludgeřovice

Menu

Kam bych tak běžela

Ivana Pilařová

Po stejnojmenné knize z roku 2010 s podtitulem “Extrémní běhy od -40°C po +40°C” vychází druhý díl běžecko cestopisné knihy plné nejen zážitků z cest, ale i barevných fotografií. A že je na co se koukat. Ivana se svým parťákem Liborem nás protáhnou po celém světě. A to doslova.

Kam bych tak běžela

Ivana Pilařová

Žánr
příběh

Rok vydání
2014

Počet stran
184

Jazyk
česky

Vydavatelství
Behej.com

Hodnocení
4*

Autor recenze
David Bíbrlík

Databáze knih

Kniha začíná na druhé straně světa. Maraton mezi sochami Moai na Velikonočním ostrově. Ano, i tam se běhá. Následně si odskočíme do Indie na Himalayan Stage Race a přes Velkou Kunratickou se dostaneme do Austrálie na Australian Outback Marathon. Následuje Japonsko, Grónsko a Artic Circle Race a vše završí Kilimanjaro Marathon. Vlastně ne. Tou poslední tečkou je první ironman či vlastně Moraviaman. Splněný sen ve věku 50+

380x203 1417459467 2578091587 db516df449 b
Ivana Pilařová

 

Zdaleka ne všechny příběhy se týkají běhání. Kromě již zmíněného triatlonu se projedeme i na běžkách či na kole. Čtenář nemusí být sportovním nadšencem, aby se začetl do knížky. Ta plní roli solidního cestopisu. No a pro nás běžce, to je i po těch letech co kniha vyšla stále skvělá inspirace, jak skloubit běhání s cestováním. Díky za to!

 

Zpět na přehled recenzí
Anotace

Tak kam se vypravím? Nemáme žádné „povinné“ závody, rozhlížíme se po něčem „za odměnu“. Máloco je barevnější než černý kontinent – pojedeme do Afriky, do Tanzanie, na Kilimanjaro Marathon. Už ani nepamatuji, kdy jsem naposledy vylezla na nějakou pořádnou horu. Tady bude nejvyšší hora Afriky jistě blízko, když je v názvu i logu závodu.

Kilimanjaro marathon

Nastal Race Day, 2. března 2014. Jsme skoro na rovníku (3. stupeň jižní šířky), není proto divu, že start maratonu je v půl sedmé ráno. Jsem moc ráda, že vyzvednutí čísel zařídili v hotelu, i přes procházku do Moshi se nám výdej čísel nepodařilo objevit. V obálce je číslo a čtyři špendlíky. Žádné přebírání propagačních materiálů, žádné gely, tyčinky, houbičky, žádné serepetičky.
Startuje se na místním stadionu, kam přijíždíme za tmy hodinu a půl před startem. Místní hlasatel neustále dokola opakuje, abychom se zahřívali, zahřívali a zahřívali. Je přes dvacet stupňů, opravdu nemám tu potřebu. Startujeme s rozedněním a míříme do místních ulic. Organizátoři měli pravdu, jsou plné lidí, lituji proto, že nemám foťák. Běží se docela zostra po nekonečné vlnící se silnici za stoupající teploty. Můj způsob běhu tady působí neskrývané výbuchy smíchu. Smějí se malí i velcí. Když mi později na výstupu na horu jeden nosič říká, že si mě pamatuje z maratonu, ani se nedivím. Takovou atrakci tady nemají každý den.

Tip na další recenze

Podpoř vydání dalších recenzí

Vydání dalších recenzí knih o běhání můžeš podpořit finanční částkou, zasláním vlastní recenze či knihy, kterou zatím v uvedeném výčtu nemáme. Příjemcem je Běžecký klub Ludgeřovice, z.s. – transparentní účet klubu. Děkujeme.