Cross Country

Každá cesta začíná (většinou) nějakým plánem. Rickey si začal malovat. Maloval si mapu USA a hledal pro sebe tu nejlepší trasu. Trasu, která spojí významné i zapadlá místa dnešní Ameriky. Výsledek? Cca 6 000 km, bez podpory, jen on a příroda. Cítil se sám již od samotného startu.

Čtenář čeká cestopisnou knihu. A dostane ji. Tento cestopis je však netradiční. Nenabízí “denní” pohled na místa a zážitky. To by kniha musela mít 10x více stran. Místo kvantity se autor zaměřuje na kvalitu. Žádné jakostní víno. Pouze výběr z hroznů či spíše bobulí.

Čím je tedy kniha tak zajímavá? Rickey v ní nabízí přes 200 profesionálních fotografií, které nafotil cestou. Mnohé z nich jsou portréty lidí, s kterými se setkal. Co fotografie, to jeden mikropříběh, který je doplněn i slovně. Na příbězích těchto obyčejných lidí nám ilustruje Ameriku dneška.

Kromě těchto velko-portrétových fotek se v knize setkáme i s kategorií “koláž z cest”. Ty zaberou v knize celou dvojstranu. Jednou jsou zaměřeny na víka od kanálů, podruhé na přejeté zvířata, potřetí na injekční stříkačky, počtvrté na láhve od vodky, popáté na … Skvělý nápad, který ilustruje monotónnost samotného běhu.

Samotného textu je v knize méně než psaného textu. A to je dobře. Autorovy zápisky nám pouze dokreslí důležité etapy či rozhodnutí na jeho cestě. To, jak vnímá svět kolem sebe a tu štreku, která ho čeká. Je jasné, že svět, ve kterém se na několik měsíců ocitl je jiný, než ten na který byl zvyklý.

Kniha však nekončí fyzickým kontaktem s Pacifikem. Rickey se k cestě vrací s odstupem několika dní, týdnů i měsíců. Jak vnímá ten svět, do kterého se vrátil? Co mu cesta dala a co mu naopak vzala? Zajímavý závěr knihy, která nabídne zamyšlení pro nás.

Hodnocení závěrem

+

Nádherné portrétové fotografie, které řeknou více než 1 000 slov. A samozřejmě neskutečný výkon.

–

Bylo by fajn doplnit knihu i o mapu jeho trasy + lokalizovat do mapy i jednotlivé portréty lidí.