Přeskočit na obsah

BK Ludgeřovice

Menu

Ze Švédské samoty do USA

Gunder Hägg

Nenajde se příliš běžců, kteří by v průběhu jednoho roku překonali deset světových rekordů. Gunderu Häggovi se tohle podařilo v roce 1942. Měl pouze smůlu, že na vrcholu svých běžeckých sil byl právě v období druhé světové války. I v této se Švédsko rozhodlo pro svou neutralitu. Díky tomu tak mohl v klidu trénovat a posouvat svou výkonnost. Nekonaly se však žádná mistroství světa ani olympijské hry. Medaile z těchto závodů tak nikdy nezískal.

Ze Švédské samoty do USA

Gunder Hägg

Žánr
historie

Rok vydání
1945

Počet stran
171

Jazyk
česky

Vydavatelství
Olymp Praha

Hodnocení
2*

Autor recenze
David Bíbrlík

Databáze knih

Redaktor českého vydání z roku 1945 Karel Marek napsal v úvodu ke knize: Nikdy a nikdo trvale nepřekoná švédské a finské běžce – vytrvalce, dokud budou vyrůstat v prostředí, jež je jako “bezedný tryskající pramen nesmrtelného života”. To jak se mýlil ukázala budoucnost. Dnes bychom mohli to stejné napsat o keňských a etiopských běžcích. Kdo ví, jestli by se i tohle neobjevilo kolem roku 2100 jako mylný předpoklad…

Gunder Hägg (1918-2004) napsal tuto knihu v roce 1945, krátce po svém návratu z turné po USA. Švédští a Finští běžci v tomhle období opravdu patřili mezi absolutní světovou špičku. Gunder tak díky svým úspěchům dostal pozvánku do USA. Objevily se totiž pochybnosti, že zaběhnuté časy jsou nereálné. Kdo ví jak to ti Švédové měří…

 

gunder hagg arne andersson
Gunder Hägg ve vedení před Arnem Anderssonem

 

Nedovedu posoudit, jestli je to stářím toho dobového textu nebo osobností autora, ale celá kniha působí velmi pokorně. Gunder vyrůstal v malé Švédské vesnici uprostřed “divočiny”. Sám sebe označuje jako “prosťáčka”. Vlakem jel např. poprvé až v 19 letech a už o pár let později se vydává lodí za velkou louži do velkého světa. Tohle musí s člověkem pořádně otřást. Někdy je až úsměvné to autorovo divení se nad okolním světem. Nedivím se.

Běžecké rekordy

Gunder v průběhu 40. let 20. století dostáhl opravdu skvělých prvenstvích. Stal se prvním člověkem, který zaběhl 5 000m pod 14. minut. O tento rekord ho později připravil až náš Emil Zátopek, s kterým byli poté po dlouhá léta přáteli. Dokonce pozval Emila s Danou k sobě na oslavu svých sedmdesátin.

 

kniha obrazek
V knize nechybí spousta fotografií

 

V roce 1944 také zaběhl jednu míli za 4:01.6 – čas, který vydržel až do roku 1954 kdy čtyř minutovou hranici překonal Roger Bannister. Právě jedna míle byla vzdálenost, která hrála prim v jeho bězích v Americe. Diváci to žádali a toužili po překonání světového rekordu. Díky nevhodnému podnebí a hlavně tragickému stavu běžeckých drah to tehdy nebylo v Gunderových silách. Určitě tomu nepomohla ani měsíční cesta lodí a tak minimální možnost tréninku…

Vyloučen z běžeckých závodů

Z knihy čiší obrovská pokora ke všem, s kterými přijde Gunder do styku. Ať už se jedná o jeho soupeře (zejména krajan Arne Andersson s kterým se přetahoval o světové rekordy či běžci v Americe) nebo o funkcionáře a politiky. Právě v USA získal první dary a později i platby za účast na běžeckých závodech. Díky striktním pravidlům amatérské asociace tak byl vyloučen z běžeckých závodů. Dnes úsměvné, ale na podobné pravidla tehdy (i mnohem později) doplatil nejeden velký běžec amatér….

 

s l1600
Gunder Hägg

 

Škoda, že knihu nenapsal s větším odstupem. Drtivý obsah knihy se tak opravdu věnuje pouze cestě napříč Amerikou. Popisuje denní události, ale zhodnocuje i velmi rozdílný přístup k tréninku. Američané trénuji takřka pouze na běžeckém ovále s tvrdým podkladem a vždy ze sebe vydají maximum, zatímco Švédové preferují hru s rychlostí při běhu napříč krajinou.

Jak se dostat do formy?

Z dnešního úhlu pohledu by bylo asi zajímavější si přečíst Gunderovo zhodnocení vývoje nejen jeho běžeckých výkonů z období válečných let. Pojďme si alespoň na závěr připomenout zásady, které Gunder nabízí jako odpověď na otázku “Jak se dostat do formy“?

    • Pohybuj se co nejvíce na zdravém vzduchu.
    • Nevyhýbej se těžké práci zdatné tělo a dobrá fysis ti nebudou nikdy na škodu.
    • Jez prostou a podstatnou stravu, to svědčí žaludku nejlépe.
    • Spi hodně a choď si brzy lehnout — o noční život není co stát.
    • Vyhýbej se lihovinám a kouření — proč by sis měl sám otravovat tělo?
    • Trénuj a závoď rozumně —- nespal svou sílu a energii již v mladých letech!

 

Zpět na přehled recenzí
Anotace

GUNDER HÄGG, sportovec, který representoval svou vlast s takovým úspěchem, Že byl v Americe nazýván „švédským běhajícím vyslancem”, vypravuje ve své knize prostě a upřímně o událostech a okolnostech, které přispěly k jeho význačné kariéře na běžecké dráze. Gunder Hägg měl za sebou již dlouholetý trening, práci a odříkání, když tak úspěšně zaútočil na světové rekordy, že si Americký sportovní svaz všiml tohoto švédského běžce z Albacky.


Gunder Hägg vypravuje o svém domově, o době svého vyrůstání, o tvrdé práci v norrlandských lesích, která posilovala a utužila jeho síly, o dlouhých treningových bězích v nádherné velehorské přírodě kolem Välädalu, o prvních dobách své sportovní dráhy se střídajícími se vítězstvími a porážkami a vedoucí k podivuhodnému, téměř zázračnému roku 1942, kdy se zrodilo Häggových nových deset světových rekordů.

Bylo zřejmé, že Dodds má v úmyslu revanšovat se mi za dřívější porážky. Vyrazil již od startu nesmírně rychle a udržoval tak tvrdé tempo, že jsme první čtvrtmíli uběhli za 60,6 vteř. V druhém kole nemohl Dodds již udržet počáteční rychlost, proběhli jsme je za 61,8 vteř. Z Doddsova držení těla i z jeho oddechování jsem usoudil, že se zřejmě první dvě kola štval až příliš.
Po dobrých dvou kolech jsem ho předběhl, utrhl se mu a Dodds se mě, což je pozoruhodné, ihned pustil. Sotva se pokusil udržet se alespoň za mnou; po jediném kole mohl jsem mu utéci o celých deset metrů, třebaže jsem nenasadil žádnou zvláštní rychlost.


Pak už nedošlo vůbec k boji; neboť jsem si pečlivě ověřoval, že Dodds není s to přiblížit se mi — vzdálenost mezi námi se místo toho zvětšila na dvacet metrů a snad i na víc. Třebaže jsem nepociťoval chuť rozletět se k cíli, šlo mi to celkem docela slušně vpřed a zvítězil jsem velmi přesvědčivě. Měl jsem čas 4:12,3 min.’ — tedy bylo daleko k nějakému pozoruhodnému výsledku, ale rekord na tamější běžecké dráze to přece jen byl! Dodds byl v cíli podle odhadu asi ‘o pětadvacet metrů za mnou. Tamější dráha byla lepší než chicagská, která tvořila třídu sama pro sebe, pokud jde o bídnost, ale k závodní dráze, jakou nám nabídli v New Yorku a především v Los Angeles, měla přece jen hodně daleko.

Tip na další recenze

Podpoř vydání dalších recenzí

Vydání dalších recenzí knih o běhání můžeš podpořit finanční částkou, zasláním vlastní recenze či knihy, kterou zatím v uvedeném výčtu nemáme. Příjemcem je Běžecký klub Ludgeřovice, z.s. – transparentní účet klubu. Děkujeme.