O čem mluvím, když mluvím o běhání

Haruki Murakami (*1949) se vydal na dráhu úspěšného spisovatele v roce 1979, když jeho prvotinoa Slyš vítr zpívat získala v Japonsku cenu pro začínající autory. V následujících letech vydal několik úspěšných knih a v roce 2007 přišla řada na knihu, která se těm dosavadním vymykala. Kniha “O čem mluvím, když mluvím o běhání” je totiž autorovou ryzí biografií. Po řadě novel tak “musel” psát sám o sobě, o svých niterních pocitech.

Pokud jste patřili mezi jeho literární fanoušky (a případně jste k tomu i sem tam běhali), museli jste být knihou nadšeni. Autor popisuje jak se postupně dostal od studenta a provozovatele nočního baru k práci spisovatele a běžce. Dává nahlédnout do duše mladého člověka, který se vzdal jistoty a vydal se vstříc svému srdci. Začal psát a začal běhat.

V knize si spolu s autorem můžeme prožít jeho první maratón, první ultra či mnohé triatlony. Přesto zážitky z těchto závodů nejsou to hlavní, co kniha přináší. Důležitější jsou úvahy a životní postoj, což u japonského spisovatele asi nepřekvapí, že? Autor nechápe běhání pouze jako výkonnostní sport. Běhání je nedílnou součástí jeho života, stejně tak jako psaní. Obě činnosti jsou do jisté míry monotónní záležitostí, což vyhovuje jeho charakteru.

Mě osobně je výše uvedený postoj velmi blízký, přesto jsem se s knihou trápil. Nechytla mě a přišlo mě zbytečné psát o něčem co je vlastně naprosto jasné. A je mě jasné i to, že za pár týdnů (opět) nebudu vědět o čem vlastně byla.