Gauja Trail by UTMB
2.8.2026
Gauja Trail
Cēsis, Lotyšsko
Typ akce
závod
Trasy
90 km, 50 km
Profil
2300 m, 1200 m
Autor článku
David Bíbrlík
Kdo se zúčastnil
David Bíbrlík
Natálie Pěntková
Tomáš Papaj
Jiří Bystřičan
Tobiáš Rončka
Natálie Kapcalová
„V Lotyšsku jsme ještě na závodě nebyli, jedeme do Lotyšska!“ To jsou ty nápady, které se vyrojí chvíli po tom, co do emailu dorazí propagační newsletter ze série UTMB. Závod Gauja Trail nabízí trailový běh ve stejnojmenném národním parku, kterým protéká stejnojmenná řeka. Trasy závodu jsou 10/20/50/90 km s tím, že ty dvě nejdelší začínají v městech Sigulda resp. Ratnieki z nichž zejména to první stojí i za samostatnou návštěvu.
Devadesátka i dvacka startují již v sobotu 1.8., takže o dva dny dříve vyjíždí Naty s Tomem a v dalším autě potom druhá Naty s Bety a Tobiášem. Já s Jirkou přijíždím 31.7., protože naše padesátka startuje v neděli 2.8.
Cesta autem z Ostravy přes Varšavu, Kaunas a Rigu trvá dobrých 11,5 hodiny. Dálnice zdarma, kolony prakticky minimální, takže to dobře odsýpá. Tedy až na to, že Litva i Lotyšsko je poseté rychlostními kamerami a povětšinou max. 90 km rychlostí…
V pátek přijíždíme do Cēsisu na prezentaci až kolem 17 hod. V plánu bylo dorazit o hodinu dříve, ale nějak jsme si neuvědomili posun času +1 hod. Překvapí i teplota 33°C, která však má další dny spadnout na příjemných 22°C.
První skupinka už má čísla vyzvednuta, takže jsme v tom s Jirkou sami. Vyzvedneme si ty své, včetně lístku na autobus a jdeme najít něco dobrého k jídlu. Výhoda malého městečka je, že je vše po ruce a zde navíc i bez problému s parkováním. Pecka. Na jídlo polévka. Lotyši mají moře, takže rybí. A pivo. Také místní. Obojí výborné za 8 + 5,5 EUR.
Ubytování máme asi 25 minut od cíle někde uprostřed pustiny. Vede tam pouze nezpevněná cesta, což jak jsme se později domluvili je zde běžný standard. Provozuje to nějaká starší Ruska co jinak nemluví. No je to divočina. Voda smrdí fest po rašelině, hajzl papír se háže do koše jako v Řecku a velkým plusem jsou vlastní spacáky.
Večer posedíme alespoň na terase a probereme první zážitky. Zítra mají budíček běžci na 90 km už ve 3:30, takže valí brzy spát. No nezávidíme jim to. Já s Jirkou plánuji sobotní výběh kolem nedalekého jezera. Krásných 6 km si nakonec proháhneme na 16 km. Dobrovolně. Chtěli jsme se podívat k řece kolem které v neděli poběžíme. Řeka i příroda krásná, ale stali jsme se obětí náletu desítek hovad co pily krev. Nešlo zastavit a časem nepomáhal ani běh. Nakonec jsme urvali listnaté haluze a těmi jsme se při běhu bičovali. I tohle dobrovolně. No zítra se máme na co těšit.
Odpoledne si užíváme klidu místního ubytka a čekáme na běžeckou partyju. Přijedou až kolem osmé a není na ně moc pěkný pohled. Jasný, 90 km dá tělu zabrat, ale podle slov to bylo pekelné. Spousta bahna a hovad a .. prostě náročný. Nezdá se nám to, nechceme tomu věřit, ale den na to poznáme, že nám nekecali…
Ráno máme budíček v 5:15 a za půl hodiny je odjezd do místa cíle, kde necháváme auto. Bud odjíždí v 6:40 hod. a do místa startu nás doveze asi hodinu před startem samotným. Celou noc lilo, ale teď se dere ven slunce. Počasí má být takřka ideální, 22°C. Jediný pořadatelksý mínus se projeví v podcenění kapacit záchoů. Fronty třeba i na necelou hodinu. No kdo z vás tohle vydrží 🙂
Pořadatelé nám několikrát oznámí ať nepřepálíme start. Trasa povede 5 km na pohodu a pak prý začne peklo. Bude to klouzat. A tak že dost. Nikam to neženu, navíc se stejně po 5 kilometrech udělá na úzkém trailu podél řeky špunt. První občerstvovačka má být ve městě Ligatne na cca 16. km. Doběhnu svěží a pak ještě desítku dám na pohodu. A pak se uvidí. Tohle byl plán. Realita je taková, že na 16. km toho mám plné brejle.
Cestičky se klikatily ve všech směrech. Stezky nahoru byly v nejhorším místě jištěny lanem a kurtnama, dolů se jezdilo po prdeli. Tohle si až do cíle neumím představit.
Dle mezičasu zjišťuji, že Jirka je někde přede mnou. Další občerstvení bude na 32. km, a tak se ho snažím stáhnout. To se podaří až na 30. kilometru. Naty máme kousek za námi. Prý jen 2 km – to se dozvíme od Toma, který nás přišel na občerstvovačku podpořit. Trasa už naštěstí v tomto úseku není taková blátivá. Zpestřením je sovětský bunkr, kterým se probíhá. Vyběhneme z druhé strany jako v jiném světě. Zajímavý.
Občerstvovačka na 43. kilometru leží na sjezdovce, kterou si musíme 2x vyběhnout. No plusem je skvělá fan zóna, která nás nabije energií. A na hoře odměna v podobě jídla a pití. No a pak zase dolů a nahoru. S každým krokem jsme blíže k cíli. Hodiny se zastaví na km č.52. Cíl. Čas 8:36:32 hod… Vítěz to dal za 3:40 hod. Jasný důkaz toho, že problém nebyl jen trail, ale i nedostatečný trénink.
Cílové pivo zažene chmury a útrapy z cesty. Hned po nás dobíhá Natka, takže jsme všichni společně v cíli. A to je hlavní. Večer to trochu zapijeme. První partyje už je takřka doma. Já s Jirkou přejedeme druhý den přes Sigldu do Rigy, kde se podíváme po centru a pokračujeme dále k moři do Jurmaly. Za vjezd do města se platí 5 EUR – lázeňská oblast. Nemůžeme vypustit koupání v moři ani druhý den ranní běh po pláži. Tom s Naty tu jsou také, ale na dvě noci.