Ludgeřovický šus (2021)

Štěstí přeje připraveným, a tak není divu, že sobotní den bude slunečný. Nezvykle teplé počasí vydrží po celý den. Základní předpoklad úspěchu splněn. Kuchařský tým dorazí na Ostříž kolem jedenácté hodiny. Zatápíme pod kotlíkem a za chvíli se v údolí rozvine vůně smažící se cibulky. Ta se následně potká s kousky hovězí kližky. 

Koření a tajné ingredience pak zaléváme vodou a necháme vařit. Prostoje utápíme pivem a něčím ostřejším. Přece jen je už říjen a meze jsou chladné. Nezapomeneme zahřát ani selátko. Roztopíme pod ním bukové špalky, namažeme mu záda okořeněným olejem a pomalu se začínáme těšit na křupavou kůžičku. 

Masová vůně se po chvíli potká s vůní skořice a hřebíčku. Správně. Svařujeme víno. Ať mu není smutno, pošleme mu trochu rumu. Zapomenout nesmíme ani na běžeckou část dne. Nafouknout startovní bránu, označit nebezpečné úseky na trati, spustit registrace a čekat. Dorazí nebo nedorazí závodníci? Dorazili. Našlo se 43 jedinců, kteří se nebáli vyzkoušet něco netradičního.   

Přesně v 15:00 a nějakou minutu navíc tak vybíhá první čtveřice. Trasa je jasná. Od chaty Ostříž se běží po Farské cestě kolem sv. Františka ke kameni. Odtud název Ludgeřovický šus. Z pohodlnosti pořadatelů a z jiných pragmatických důvodů jsme běžce nechali obkroužit kámen a vyběhnout zase zpět. Celková trasa má 1,3 km a dokonale naplňuje pojem „křížová cesta“ Ten, kdo neprocházel utrpením se pak mohl kochat nádherným výhledem na ludgeřovický kostel anebo na lipovou alej, kterou probíhal. Za 30 let to bude naprostá nádhera. Rok co rok to bude vypadat jinak.

Jedna čtyřka tak střídala druhou a po dvou hodinách jsme měli vítěze. Tím historicky prvním mužem se stal Ondřej Dominik z MK Seitl Ostrava a mezi ženami zvítězila Nikol Baladová z Hlučína.  

Nezapomněli jsme ani na dětskou kategorii. Nejrychlejším klukem byl Matyáš Kuděla z Hlučína a jako nejlepší holka si cenu převzala Laura Majkráková z Karviné.

Závod je za námi a včil je čas na zábavu. Někteří se rozhodli před gulášem a prasátkem se jít trochu proběhnout v okolí Vrablovce a děti pak vyskákaly nekonečnou energii na nafukovacím hradu.

Ti druzí pak zasedli ke stolům a dobře udělali. Do strun poprvé hrábla osmičlenná kapela. Basa, banjo a kytary udělaly tu pravou atmosféru.

Poslouchat jsme však nemohli s prázdnými žaludky. Nastal čas výdeje. Guláš jsme rozlévali proudem a prasátko se řízeně okrajovalo. Teklo také pivo z Rohova a jiné silnější kapaliny. Snědli jste vše a vypili skoro vše.  

V deset večer už zůstali jen ti otrlí. Uklízíme vše, co je potřeba a dáváme poslední chodníčkovou. První ročník Ludgeřovického šusu tak máme zdárně za sebou. Samo se to však neudělalo. Děkujeme panu Porvalíkovi a myslivcům za poskytnuté zázemí, panu Balgarovi a Technickým službám Ludgeřovic za zapůjčení potřebného, díky rodinným příslušníkům a kamarádům, kteří přišli a pomohli ve svém volném čase. A díky Vám běžcům, kteří jste přišli odzkoušet něco nového. Ten další ročník už tak bude zase o kus lepší. Srdečně zveme i ty, kteří letos nedorazili.