Běhat

A je to velká škoda. Útlá kniha měla potenciál zaujmout neobyčejným příběhem obyčejné lidi. Mám na mysli ty, kteří si s během třeba úplně netykají a nepotřebují tak číst podrobnou biografii plnou čísel a osobních rekordů. Úspěch tak lze očekávat maximálně u zahraničních čtenářů, kteří odpustí kdejakou nepřesnost či dokonce chybu. A že jich v knize je…

Snad jen namátkově: Ostrava je město uhlí a olova (asi bylo myšleno oceli), svatebčany vítaly plné pražské ulice (svatba v Uherském Hradišti), Jáchymov je ložisko pod širým nebem (důl) … Problém v převyprávění příběhu však nevidím pouze v daných nepřesnostech. Kniha se velmi špatně čte. Styl je nesourodý (takřka jako Emilův běh) a neustále se mění tempo příběhu (ostatně to dělal Emil také).

 

Přemýšlel jsem, jestli není chyba v odfláknutém překladu. Není. Ten měla na starosti Jovanka Šotolová. Sama překladatelka uznala za vhodné doplnit tohle dílo svým doslovem, kde leccos vysvětluje. Jindy velmi puntičkářský Jean Echenoz čerpal údaje do knihy pouze z novinových článků. Na rozdíl např. od Richarda Askwitha (napsal knihu o Zátopkovi s názvem Dnes trochu umřeme) se Echenoz nevydal do České republiky a ani nezpovídal žijící pamětníky. Je to autorovo vykreslení příběhu o tom, jak to asi mohlo být.

Kniha to je pravda útlá, přesto místo v ní našly barvitě popsané smyšlené události. Na důležitější “zápletky” tak nezbylo místo. Chybí tu vztah Zátopka k Francouzi Mimounovi, darování zlaté medaile Australanu Clarkovi či Emilův “šprajc” před odletem do Helsinek. Je to škoda. Berme to však pozitivně. Kniha údajně sklidila úspěch ve Francii a vyšla v různých světových jazycích. A to se počítá!