Vzdát můžeš zítra

O Richardovi jsem se dozvěděl z podcastu Makej vole. Trochu mě děsila jeho délka (něco přes dvě hodiny), ale protože délka pořadu odpovídala délce plánované cesty autem, bylo rozhodnuto. Nastartoval jsem a začal poslouchat. Žádné ploché plkání a žádné prázdné řeči. Cesta utekla neuvěřitelně rychle a má rychlost se při dojezdu k cíli postupně snižovala tak, abych si pořad poslechl až do konce. Těch myšlenek, které tam zazněly byla spousta. Richard má co říci a dokonce o tom napsal knihu.

Ptáš se, kdo že to je ten Štěpánek? Kluk jako každý druhý. Ve třiceti je plný síly a plánů. Žije aktivním životem, ke kterému inspiruje i ostatní. Stačilo však pár sekund a vše bylo jinak. Dopravní nehoda a zranění, která (téměř) nejsou slučitelná se životem. To, že jsi to nezavinil Ty, je v tuto chvíli úplně jedno. Bojuješ o holý život. Tak trochu mě to začíná připomínat příběh Reného Kujana a jeho poselství Běhej, dokud můžeš…

Kniha je na světě, takže to všechno dobře dopadlo. Zůstaly šrámy na duši, jizvy na těle a o jednu ruku méně. Přestože jsem z podcastu znal příběh, který bude Richard vyprávět, měl jsem tak trochu obavy. Kniha je totiž zařazena do škatulky “rozvoj osobnosti” a tyhle líbivé knihy zrovna příliš nemusím. Začetl jsem se a brzy musel uznat, že k líbivosti má daleko. Co prožívá v myšlenkách člověk, který leží bez možnosti se pohnout na nemocničním lůžku? Jaké to je, když hlava funguje, ale tělo vůbec neposlouchá? Tohle všechno vypráví velmi sugestivně Richard v úvodu knihy. Tedy v úvodu… Pár desítek stran knihy to zabere. Ten neustálý návrat zpět do nemocnice, k prožitků a k zážitkům může chvílemi čtenáře unavovat. Přesto je tohle nezbytné pro pochopení toho co autor prožíval. Pochopit se to dá však jen vzdáleně. Kdo tohle sám neprožil, pochopit asi úplně nemůže.

Trvalo tři měsíce, než Richard poprvé odemkl zámek svého bytu. Byl zpět v běžném životě. Jenže co teď? Objevil kolo. Začal jezdit a potom i závodit. Ano s jednou rukou je i tohle možné. Ne vždy se dařilo a tohle bohužel platilo i ve vztahu. Potřeboval změnu do života. Tentokrát však nějakou pozitivní. Závod na 1000 mílí na kole z Nové Sedlice na východním Slovensku na západ Čech se zdálo být tou správnou a šílenou výzvou.

Jak už asi chápeš, kniha není o běhání. Richard běhá maximálně na autobus, a to jen když venku prší. Přesto jeho příběh pevné vůle a toho co znamená slovíčko “chci”, může být silnou inspirací pro nás ostatní. Přesvědčí tě o tom také při vyprávění o jeho prvním ročníku na mílích. Tahle část knihy je určitě ta veselejší. Alespoň pro čtenáře. Dočteš se o tom co vše bylo třeba zařídit před odjezdem na dnes již legendární závod, ale také o tom jak probíhalo testování výbavy. Konečně část knihy, kde se objeví úsměv. Z tepla domova jsou úsměvné i zážitky ze závodu samotného. Nebyl by to Richard, aby si to pořádně neprotrpěl a nenavštívil na půli cesty mu velmi dobře známé nemocniční prostředí. Ani tehdy to nevzdal. Proč? Protože vzdát můžeš zítra.

+

Není to pouze příběh. Mnohé věty je nutno přečíst více než jednou, protože tě donutí přemýšlet. Richard měl toho času na přemýšlení více než dost a jde to vidět. V tom dobrém slova smyslu.

–

Osobně bych bral méně nemocnice a více zážitků z Mílí.