Přeskočit na obsah

BK Ludgeřovice

Menu

Dokud se běhá…

Josef Hlusička

Po knize S atletikou kolem světa a Běháme dál, napsal Josef Hlusička svojí třetí knihu resp. sešit o běhání s názvem Dokud se běhá. Kniha zachycuje období veteránské atletiky autora v letech 2006 – 2008. I v ní se podíváme za běháním doslova po celém světě.

Dokud se běhá…

Josef Hlusička

Žánr
příběh

Rok vydání
2008

Počet stran
40

Jazyk
česky

Vydavatelství
HSH Sport

Hodnocení
2*

Autor recenze
David Bíbrlík

Databáze knih

Kam všude budeme cestovat? Třeba na ME veteránů v Poznani, do Tunisu, Tanzánie, Finska, Německa, Itálie, Indonésie, Francie či Spojených Arabských Emirátů. Zážitky z cest jsou doprovázeny i barevnými fotografiemi na 20 stranách křídového papíru.

Ke knize nelze napsat více, než jsem napsal u jeho knihy Běháme dál. Jedná se o zápisky z cest, které patří v dnešní době spíše na internetový blog či ve zhuštěné podobě na sociální sítě. Na knihu je to trochu málo. Přesto i zde je možné vidět to pozitivní – spojení běhání a cestování jako ideální kombinace na poznávání vzdálených míst.

hlusicka josej
Josef Hlusička

 

Čas odnesl nejen příběhy, ale bohužel i Josefa Hlusičku. Nechť tato kniha je tedy vzpomínkou na něj a motivací pro ostatní. Vždyť spojení běžeckých závodů a objevování cizích krajin je ideální kombinací. A i v tomto byl Pepa opravdový mistr.

Pozn. Děkuji za zapůjčení knihy běžci Erichu Rinkovi z Kravař, který toho také spoustu zcestoval, ale knihu zatím nenapsal…

Zpět na přehled recenzí
Anotace

Josef Hlusička patří k osobnostem, které šíří povědomí o naší zemi doslova po celé zeměkouli. Svým běháním nejen prohání reprezentanty kategorie „staršího dorostu“, ale také o svých zážitcích zajímavě píše. Jeho osobitý styl Vás zaujme zaujme a potěší i netradiční pohledy z jeho fotoaparátu.

TANZÁNIE 2007

Začátkem roku mi poslal Manfred Steffny nabídku na zájezd do Tanzánie, s variantami běžet maraton nebo půlmaraton, potom buď výstup na nejvyšší horu Afriky, nebo safari. Vybral jsem si půlmaraton a Kilimanjaro, sehnal parťáka Šteince a začátkem března jsme odlétali. Celá parta měla čtyři členy, kromě nás dvou ještě Artura Neumuelera a Manfreda, ten ale letěl jen do Addis Abeby za svým přítelem Gebrselassiem, pak se s námi zase vracel.

Z Addis Abeby jsme letěli do města Moshi, letiště už se jmenuje Kilimanjaro Airport. Tam už na nás čekal řidič s autem a odvezl nás 40 km do města do hotelu. Moshi má asi 200 000 obyvatel, pár asfaltovaných ulic, zbytek jsou blátivé, v době našeho pobytu prašné uličky.

Aut je tu málo, ale prachu za nimi stále dost. Moshi leží kolem 1000 mnm, ale prakticky na rovníku, teplota večer byla kolem 25 C, dusno, nic příjemného. Za 50 euro jsme dostali 75 000 tanzánských šilinků, známka na pohled stála 600 TZS. Ono se tu moc nakupovat nedá, jen ovoce a suvenýry, ostatní včetně víza se platí v dolarech nebo eurech. Prezentace na závody byla přímo v našem Keys hotelu, měli jsme pohodlí.

Tip na další recenze

Podpoř vydání dalších recenzí

Vydání dalších recenzí knih o běhání můžeš podpořit finanční částkou, zasláním vlastní recenze či knihy, kterou zatím v uvedeném výčtu nemáme. Příjemcem je Běžecký klub Ludgeřovice, z.s. – transparentní účet klubu. Děkujeme.