Wachau Trail
4.10.2025
WachauTrail
Krems, Rakousko
Typ akce
závod
Trasy
10, 35, 101 km
Profil
1 500 / 3 800 m
Autor článku
David Bíbrlík
Kdo se zúčastnil
Natálie Kapcalová (101 km)
Tomáš Papaj (101 km)
Lenka Beinhauerová (35 km)
Petra Bálková (35 km)
Barbora Böhmová (35 km)
Alena Kalwarová (35 km)
Natálie Pěntková (35 km)
David Bíbrlík (35 km)
Jiří Bystřičan (35 km)
Valdemar Schubert (35 km)
Jaroslav Böhm (35 km)
David Böhm (35 km)
Jiří Mučka (35 km)
Víťa Wykret (35 km)
Kristýna Mučková (10 km)
V posledních letech jsme si oblíbili běžecké závody ve vinařských oblastech. Mít možnost poznávat krajinu prostřednictvím běhu a vína je prostě skvělé – zvlášť když se tyto dvě činnosti mohou vzájemně prolínat. Nutno připomenout například Prosecco Marathon v Itálii nebo u nás Vinařský maraton či Štafetovou pohádku.
Začátkem října 2025 uzrál čas na další „vinařskou“ expedici – tentokrát do rakouského údolí Wachau, jehož jádrem je řeka Dunaj.
Celým údolím se vine nejen Dunaj, ale i vinařská stezka, která je středobodem běžecko-chodecké akce Wachau Trail. Účastníci si zde mohou vybrat z několika tratí – od 10 do 101 km. Všechny mají kromě vinic společný cíl – město Krems (Kremže).
Už v loňském roce jsme poznali, že o tuto akci je velký zájem, proto jsme letos nic neponechali náhodě a včas se registrovali. Drtivá většina z nás zvolila „zlatý střed“ – trasu dlouhou 35 km. Natálie Kapcalová s Tomem Papajem si troufli na 101 km a Kristýna Mučková se přihlásila na 10 km.
Ubytování máme asi dva kilometry od cíle, v pronajatém domě uprostřed vinic – jak jinak – s nádherným výhledem na celé město. Má to jen jednu nevýhodu: osm postelí pro třináct lidí. To jsme úplně nevychytali, takže pět „výherců“ bere spacák a karimatku.
První skupina doráží do Kremsu už v pátek večer – start trasy na 101 km je totiž ve 2:00 ráno. Tom s Naty se tak snaží naspat pár hodin „do zásoby“. Přijíždí i Valda s rodinou, který se ubytovává nedaleko Spitzu, odkud startuje trať na 35 km.
Já mám budíček nastavený na sobotních 3:44. V Ostravě nabírám Jirku, v Klimkovicích Petru s Lenkou a Víťou, a vyrážíme směrem na jih. Už teď začíná takový malý závod – chceme stihnout autobus z Kremsu do Spitzu, který jede v 8:18. Kdyby to nevyšlo, dojedeme autem až na start a zpáteční dopravu z cíle nějak vyřešíme.
Naštěstí to vyšlo! Parkujeme v Kremsu u vlakového nádraží, odkud vyráží autobusová linka 715. Na další zastávce přistupuje druhá část naší výpravy a ve Spitzu se setkáváme s Valdou. Jsme kompletní.
Počasí nám přeje. I když je ráno jen kolem 4 °C, obloha je jasně modrá a slibuje krásný slunečný den. Registrace i samotný start probíhají na místním hradě. Vyzvedáváme startovní čísla, plechové hrnky a praktické čepky – a dumáme, jestli vůbec vyběhnout. Start si totiž může každý zvolit sám: stačí načíst QR kód na čísle a stisknout START. Oficiální start je až v 10:00, takže počkáme. V mezičase potkáváme Natku Kapcalovou, která má za sebou už asi 70 km – a běží jí to parádně.
Před startem samozřejmě nesmí chybět společná fotka. Zájem o ni máme nejen my, ale i organizátoři – naše červeno-bílé dresy prostě nejde přehlédnout. A je to tady! Vybíháme vstříc novým zážitkům. Čeká nás 1 400 m převýšení, takže není divu, že se trasa hned zpočátku láme do kopce. Nevadí – o to krásnější budou výhledy na celé údolí.
První občerstvovačka nás čeká asi na 10. km, v malebném městečku Weißenkirchen in der Wachau. Občerstvení je tu luxusní – klobásky, sýry, buchty, teplý čaj… prostě paráda. Potkávám zde Valdu Schuberta a Davida Böhma. Jirka Mučka s Lenkou Beinhauerovou jsou už někde daleko před námi.
Posilněni dobrým jídlem vybíháme po schodišti a následně úzkými cestičkami zpět do přírody. Po pár kilometrech dobíháme skupinku chodců a běžců, kteří vyrazili na 20 km, a vzniká malý „špunt“. Z běhu přecházím do chůze – a vlastně mi to vůbec nevadí. Už teď cítím, že mi to dnes úplně nesedlo. Valda mizí vpředu, a postupně mě předbíhají Víťa Wykret i David.
Trasa se postupně svažuje zpět k Dunaji, abychom mohli začít stoupat na nejvyšší bod závodu. Na konci největšího stoupání, kolem 23. kilometru, nás čeká další občerstvovačka. Někde v kopci potkávám sedícího Davida – zradilo ho koleno. Prý bude v pohodě, že počká na taťku Jardu, který mi je v patách. Setkáváme se nakonec právě na občerstvovačce Kreuzung Fesslhütte. Mají tu výbornou polévku, hnusný ionťák a poslední deci koly.
Pohledem do mapy s Jardou zjišťujeme, že to nejhorší stoupání máme za sebou. Dalších osm kilometrů běžíme spolu – protože ve dvou to prostě líp utíká. Dnes ale víc utíká Jarda, který se pár kilometrů před cílem utrhne a doběhne první. Já dorážím o pár minut později. Vybitý i dobitý probíhám cílem v čase 5:12 hod.
Radost mi udělá setkání s Michalem Kudrnou – a možná o chlup větší s půllitrem místního piva (sorry, Michale 😄). Obloha už není modrá, ale šedá, fouká a sem tam kape. Je čas vyrazit dál. Na nádraží pro auto to máme naštěstí jen 700 metrů, a odtud dalších osm minut autem na chatu. Největší odměnou dne se tak stává teplá sprcha, pivo a kafe. Pecka.
Dnes vládly opět holky. Natka Kapcalová brala 1. místo na 101 km a Lenka Beinhauerová 2. místo na 35 km. Z kluků dopadl nejlépe Jiří Mučka – 8. místo.
To hlavní ale je, že jsme se do cíle dostali všichni ve zdraví. A mohli to večer společně oslavit. Slavil jsem však jen symbolicky – budíček v 6:00 nepustil. Byla by škoda neproběhnout si ještě okolí Kremže. Takže před snídaní přidávám dalších 7 km a 200 m převýšení.
