Novinky 2020

8.3.2020                                                                                                                               Kobeřická dvacítka

Druhou březnovou neděli od brzkých ranních hodin se spousta běžců začala sjíždět do Kobeřic na Prajzské, kde se konal již 39. ročník Kobeřické dvacítky. Součástí závodu je také běh na 10 km, běh na 6 km a závody pro děti v okolí místního hřiště. Letos panovalo příjemné jarní počasí, teplota kolem 5°C. Závod, jenž vyniká svým kopcovitým profilem trati a potrápí nejednoho dobře připraveného běžce, letos přivítal na start 149 závodníků. Za náš oddíl to byli Radek Artim, Valda Schubert, David Bíbrlík, Luboš Bardaševský a Ali Sobková na 20 km trati. Na 10 km trati Adam Galdia, Martin Popek, Pavel Hudeczek a Petra Kuchařová. Jedinou zástupkyní našeho oddílu na 6 km trati byla Markéta Kašná. Měli jsme zastoupení i v kategorii dětí, a to Natálku Ester Kašnou.                                                                                                      Po zaznění startovního výstřelu se vydal dav 149 závodníků na trať. Po nich přišly na řadu děti, kde jsme měli své zastoupení a hned z toho byly dvě medailová umístění, kdy Naty nejprve skončila třetí ve sprintu na 50 m a poté opět na třetím místě na trati 650 m.                        Běžci hlavních závodů se vydali z Kobeřic do kopce směrem na Albertovec. Nejdříve odbočili do cíle závodníci 6-ti kilometrové trati. Zde v ženách suverénně zvítězila naše závodnice Markéta Kašná. Desetikilometrovou trať, jejíž účastníci odbočovali ve Štěpánkovicích směrem do Kobeřic, nejlépe zvládl z našich mužů Adam Galdia, který doběhl na 5. místě, následovala ho Peťka Kuchařová, která skončila čtvrtá v ženách. Poté doběhl předseda oddílu Martin Popek na 14. místě a poslední z našich byl Pavel Hudeczek na 18. místě. Hlavní závod, tedy dvacítku vedoucí přes Štěpánkovice, Svobodu, Vrbku, Služovice a Hněvošice zpět do Kobeřic, vyhráli Roberto Dimiccoli z Eko okna Runners a z žen Ludgeřovická rodačka Jana Coufalová z Hammer OCR teamu. Z našich se jako první v cíli objevil Radek Artim na 8. místě v kategorii muži C. Za ním následovali Valda Schubert na 18. místě a David Bíbrlík na 20. místě, oba v kategorii muži B. O čtvrt hodiny později do cíle doběhli poslední dva naši zástupci Luboš Bardaševský na 16. místě v kategorii muži C a Ali Sobková na 12. místě v kategorii ženy G.      Z našeho realizačního týmu byli na trati Jirka Kuchař, jenž zajišťoval občerstvení našich borců na 20 km trati a Michael Kašný, který v cíli zastával roli fotografa. Všichni závodníci doběhli ve zdraví do cíle a užili si krásný sportovní den ve společnosti kamarádů a rodinných příslušníků.

Michal

29.2.2020                                                                                                                 LUDGEŘOVICKÁ PATNÁCTKA

Letošní ročník byl tak troch vyjímečný, protože ho od začátku provázeli menší zmatky s termínem. Jelikož letošní rok je přestupný, tak jsme museli náš stálý termín, který je první sobota v březnu posunout o týden dopředu. Důvod byl ten, že bychom se kryli se závodem v Kobeřicích a tak se běželo 29. února. Na konec se ukázalo, že to bylo šťastné rozhodnutí . Po páteční sněhové přeháňce jsme se troch obávali, aby počasí na tuto dobu nebylo typicky zimní. Nestalo se, polojasno a 4°C dávalo tušit, že se závod povede. Účast předčila naše očekávání a závodu se zúčastnil rekordní počet 221 závodníků ve všech disciplínách a věkových kategoriích. V hlavním závodě na 15 km mezi muži dominoval Italský hřebec Roberto Domiccoli a časem 54:20 suverénně zvítězil, před druhým Markem Radomským a třetím Jakubem Weimannem. Mezi ženami dominovala Česká reprezentantka a loňská vítězky Petra Pastorová časem 1:00:47. Druhé místo obsadila Ludgeřovická rodačka Jana Coufalová a celkově třetí mezi ženami byla Zuzana Jurajdová. Nejlepšími z našeho běžeckého klubu, byl mezi muži Radek Artim a mezi ženami Lucie Krupová. Dále se každý rok jako vedlejší závod koná Nordic Walking ve kterém zvítězila členka Běžeckého klubu Ludgeřovice Gabriela Prchalová. Kondiční běh na 3 km vyhrála mezi ženami také naše Markéta Kašná, která zúročila svoji běžeckou formu a jako vítězka letošního ročníku Innogy winter run nedala svým soupeřkám sebemenší naději. Na své si přišli i ti nejmenší sportovci, kteří byly za své úsilí ocenění sobíkém KILPI a sladkou odměnou v cíli. Po závodě si mohli všichni závodníci pochutnat na výtečné klobáse, koláči a nealkoholickém nápoji, který jim dodal potřebou ztracenou energii. O vyhlášení výsledku se postaral starosta Obce Daniel Havlík a předal těm nejlepším zasloužené poháry a ceny od našich partnerů. Následovala tombola, která je díky našim sponzorům velice bohatá a i ti co nebyli na stupních vítězů, si z Ludgeřovic odvezli nějaký ten drobný dárek. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se organizačně postarali o velice dobře zorganizovaný závod. Tito lidé to dělají pouze za občerstvení a dobrý pocit. Nemohu také zapomenout na ty bez kterých by se náš závod nemohl konat a to jsou naši partneři a sponzoři : Obec Ludgeřovice, Hello Bank, KILPI, ČUS Sportuj s námi, Pekařství Velička, JR Cyklosport, Elektro Paskuda, stavební firma Milan Vjačka, stavby Škrobánek, Motobar 46,Segafredo, JR Cyklosport, OZO Ostrava, Pivovar Rohan, květinářství Miluše Václavíková, stavebniny Janík, prodejna Tony, Mario Thomas, Subland Darkovice, HORNBACH-Karel Tomeček, manželé Laňkovi, Ševčíkovi, Jurčkovi, Pavla Hudeczková, Alena Sobková, Šárka Smolková a Pavel Hudeczek.

Za to všem MOCKRÁT DĚKUJEME! Členové Běžeckého klubu Ludgeřovice


23.2.2020                                                                                                                                   Napoli City Half Maraton

Všechno to začalo loni v červnu na Pražské O2 štafetě, kde nás zaujala pozvánka na půlmaraton v Italské Neapoli. A jak jsme plánovali další společné akce, tak jsme se nakonec opravdu přihlásili na Napoli City half maraton. Naše silná sestava - Radek s Pavlínou Artimovi, Peťka s Jirkou Kuchařovi Martin Popek a já Alena Sobková. Radek byl jednohlasně zvolen, aby zajistil hotel a letenky. Samozřejmě jsme poctivě trénovali, navyšovali kilometráž a někteří dokonce kupovali nové běžecké boty! A pak mi to došlo! Poprvé poletím letadlem! Já, která jsem se zařekla, že mě do letadla nikdy nikdo nedostane. Už nebylo cesty zpět, musím letět. Den D je tady čtvrtek 20.2.2020 ve 4 hodiny ráno nastupujeme v Ostravě Svinově do Leobusu a vydáme se směr letiště Vídně. Cestou autobusem mi bylo ještě hej. Ale na letišti už to bylo horší. Do odletu zbývalo ještě několik hodin ,které jsme si krátili posedáváním v kavárně a pak v Burger Kingu. Zásoby Jagermeistra už dávno vyschly a já si říkala, že střízlivou mě do letadla asi nedostanou. Nicméně jsem "velká holka" a navenek jsem se uměla ovládat. Je to tady nastupujeme do letadla. Dušičku jsem měla malou! Naštěstí si ke mně sedla Pera a při startu jsem jí mohla drtit ruku. Chudáček, ji musela mít určitě zhmožděnou, ale vydržela. Let trval něco přes hodinu a ani jsme se nenadáli a byli jsme opět na zemi. Tentokrát už na letišti v Neapoli. Myslela jsem, že to nejhorší mám za sebou, ale bohužel jsem se mýlila. Cesta taxíkem do hotelu byla mnohem horší. Na silnici tady neplatí žádné předpisy, v jednom pruhu jezdí běžně vedle sebe dvě auta a někdy ještě i skútry. Blinkry se nepoužívají, neustále se troubí a do křižovatky jede ten, kdo má víc odvahy. Chodci se zásadně nerozhlížejí a vstupují do cesty, jak je napadne. Další šok nastal, když jsme vstoupili do dvora našeho "hotelu". Byl to starý, špinavý pavlačový dům a my si připadali jako v hororu. Nicméně samotné pokoje byly pěkně moderně zařízené a hlavně čisté. Uff! To chce panáka! Naštěstí máme zásoby z Freeshopu! Krátké plánování zítřejší akce a alou na kutě. Druhý den ráno, po italské sladké snídani, jsme se vydali objevovat krásu Pompejí. Pompeje byly starověké město v Neapolském zálivu, které bylo roku 79 našeho letopočtu zničeno výbuchem sopky Vesuv. Vulkanický popel dokonale zakonzervoval budovy a předměty, vrstva popela dosahovala až 6 metrů. Byl to úchvatný zážitek! A další zážitek je samozřejmě vyhlášená italská kuchyně, kterou jsme si nemohli odepřít! Večer proběhla ještě pracovní porada, při které padly tentokrát nějaké lahve Prosseca. V sobotu ráno jsme se vydali na RUNCZECH EXPO vyzvednout startovní čísla. Prošli jsme si stánky, někdo i nakoupil. Udělali jsme si pár fotek a pak se vydali do historického centra na procházku podél moře. Další den byl za námi, večerní poradu jsme zkrátili a ještě večer nachystali vše potřebné na závod. Nedělní ráno bylo slunné a teplota kolem 12 stupňů. Rychlá snídaně, nahodit trička BK LUDGEŘOVICE se startovním číslem a hlavně naše speciální vychytávka - nalepit české vlajky na tváře. Bylo až s podivem, kolik češtiny bylo slyšet v prostoru startu! Vzájemně si popřejeme hodně štěstí a za zvuků Smetanovy Vltavy se dává masa 7000 běžců do pohybu. Trasa vede hned z kraje asi kilometrovým tunelem, pak vbíháme na pobřeží. Míjíme Castel dell´ovo(starý hrad, který je volně přístupný veřejnosti a i my jsme si jej včera prošli), následuje první občerstvovačka, pak míříme dál do centra, kolem PIAZZA MUNICIPIO, CASTEL del Nuovo (Nový hrad) a přes PIAZZA PLEBISCITO, kde je další a poslední občerstvovačka. Pak se vracíme ke starému hradu a podél pobřeží opět přes tunel, tentokrát je to do kopce, ale zase nám k tomu hraje kapela. Dlouhá rovinka, poslední zatáčka a následuje sprint do cíle. Hrdě si jdeme pro medaili, vyzvedneme tašku s občerstvením a pomalu se posouváme k šatnám. A naše pocity? Všichni jsme se shodli, že nám bylo až moc teplo, ale jinak skvělé běžecké podmínky. Já jsem trochu přepálila začátek a na 12 km mi tělo dalo najevo, že takhle ne. Musela jsem trochu zvolnit a tehdy mi došlo, že tady osobák nepadne. Ale nakonec jsem byla spokojená s časem pod 2 hodiny. Pak jsme to oslavili. Doplňovali ionty místním pivem a zakousli vynikající pravou italskou pizzou quattro formaggio. Ten večer den před odletem, se začaly šířit zprávy o koronaviru na severu Itálie. Hurá zítra odlétáme a Neapol opouštíme v pravý čas.

Alena

22.2.2020                                                                                                                               INNOGY WINTER RUN PRAHA

Celkově 1. místo v Českomoravském poháru v zimním běhu 2020 v kategorii ženy Z1 na 4 km

Závěrečný závod seriálu Innogy Winter Run tour se konal tradičně v Pražské Ladronce. Počasí vyšlo na jedničku, jen to trošku kazil místy silný vítr, ale to je prý na Ladronce normální ! Na startu se zdravím s Lenkou a kluky z Night Run teamu a Cyklotrenér teamu. Řadíme se do první lajny, následuje povinné foto s méďou a jde se na to ! Zazní výstřel a já pálím kupředu, ať mě zas někdo ze zadu nesundá! Po 500 metrech se pole začíná trhat. Zatím jsem druhá a Lenku mám za zády, vede nějaká holka, ale je to nějaké mládě. První kilometr za 3:35, musím trošku zvolnit. Probíháme parkem, trať je v pohodě, pěkná rovinka, asfalt někdy střídá šotolina. V půlce trati se vracíme do prostoru startu a přede mne jde Lenka a nějaká holka, u trati stojí Michael s Naty a volá na mě, že jsem třetí, první je nějaká mladá žába. Vbíháme do druhé poloviny trati, kde už je jen asfalt a trať jde lehce z kopce, na třetím kilometru dobíhám holku, co je přede mnou ! Zahájím atak a jdu před ni! Jsem druhá, ale jen na chvilku, ona jde zase přede mě! Sakra bylo to asi brzo ! Držím se pořád za ní, ale začíná mi trochu odbíhat! Pomalu se blížíme do cíle a už slyším Michaelovo hlasité povzbuzování ! Makám, co to jde, ale už ji nedám ! Poslední metry a já probíhám cílem a moderátor hlásí máme tu čtvrtou ženu v kategorii Z1 Markétu Kašnou z BK Ludgeřovice ! Holky mi dávají na krk účastnickou medaili a honí se mi hlavou, jak to že čtvrtá v kategorii, vždyť ta první je juniorka přece? Přibíhá Naty, Michael nikde ! Jdu si pro ionťák. Za chvilku přibíhá Michael a volá, že jsem druhá, moderátor to spletl, díval se na nějakého chlapa a ta holka před mnou je taky juniorka ! Spadl mi kámen ze srdce a přichází úleva, jo další medaile je doma. Potřebuji cukr, cpu se štrůdlem a zapijím ho čajem s rumem, který je v nabídce pro účastníky závodu. Jdeme na oběd a hurá na vyhlášení, kde kromě druhého místa v dnešním závodě přebírám i pohár za celkové vítězství v Českomoravském poháru v zimním běhu v kategorii ženy Z1 na 4 km. A tak končí letošní úžasné běhání s medvědy !

Markéta

17.2.2020                                                                                                                               Marathon Semi International de Marrakech

Začalo to netradičně. Do mailu mě přišel reklamní spam od společnosti Ryanair s titulkem "Leťte s námi na maraton". Následoval výčet destinací, kde se běhá a kam se lítá. Marakéš. Maroko. Afrika. Bylo rozhodnuto! Poměřit síly s marockými a keňskými běžci, navíc na jejich území se zdálo dostatečně lákavé i pro další čtyři běžce z BK Ludgeřovice. Koncem ledna vyrážíme.

čtvrtek, 23.1.                                                                                                                                        V 5:30 vyjíždíme ve složení Martin Popek, Luboš Bardaševský, Valdemar Schubert, Jiří Bystřičan a já směr Praha. Na letišti máme hodinu k dobru, takže likvidujeme kontraband, s kterým bychom neprošli přes bezpečnostní kontrolu. Padne kola s rumem a přes kontrolu procházíme s úsměvem na rtech. Máme před sebou čtyři hodiny letu a ty uběhli rychleji, než jsme čekali. Rum byl asi kouzelný. Kdo nespal, viděl nádherné Zilletralské Alpy. Na letišti přistáváme kolem páté. Procházíme pasovou kontrolou, kde nás zkouší z našich zaměstnání. Za odměnu dostáváme do pasu razítko s osobním číslem. Teď už jen najít ten hotelový odvoz co nás má čekat na příletu. Nečeká. Je tam jen horda urputných taxikářů. Hotelové taxi mělo stát 15€. Taxikáři po nás chtějí 20€ a o smlouvání nechtějí ani slyšet. Neříká se, že v arabském světě se smlouvá o vše? Trvá dlouho, než kývnou na 15€. Prý je ta cena ale uráží. To zase uráží nás a odcházíme na MHD. Tak prý OK a 12€. Děkujeme za nabídku a slyšíme na 10€. Prý jsme zloději, ale jedeme. A to je hlavní. Ještě že s sebou máme zaměstnance bankovního sektoru, který umí tvrdě vyjednávat. Na hotelu už vše probíhá podle plánu. Uf. Jsme tady a vyrážíme na obhlídku města. Po pár metrech zkoušíme přímo na ulici nějaký přemaštěný placek. Úzkými uličkami se dostáváme déle až do samotného centra Marakéše, na náměstí Jemma el-Fnaa. Přes den poklidné náměstí se večer promění v obří restauraci. Procházíme kolem desítek stánků s místními specialitami. Klasikou je tažín. Jedná se o hliněnou nádobu unikátního tvaru, ve které se pohromadě vaří skopové hlavy, kuřecí maso, brambory, zelenina a prostě vše co je po ruce. Každých deset metrů musíme odmítat naháněče z jednotlivých stánků s jídlem. Že prý zrovna oni mají ten nejlepší tažín. Zkoušejí na nás různé světové jazyky, až jeden se nakonec trefí. Perfektní češtinou ze sebe vysype reklamní slogan "sračka zadarmo". To nás na chvíli zaujme. Tuto konzistenci finálního produktu lidského trávení však nemůžeme riskovat.Maraton se blíží. S díky odmítáme. Za pár dirhamů alespoň zkouším misku vařených šneků a zapíjím to čerstvým džusem.To by mohlo být dietní. Je čas se vrátit zpět na hotel. To samo o sobě je velkou vyzvou. Pravidla silničního provozu zde totiž nejsou. Barva na semaforu nic neznamená a jednosměrky jsou od toho, aby tam nejezdilo obousměrně tolik aut. A proč vlastně by motorky nemohly normálně jezdit po chodníku? Prostě vždy jede ten silnější. Chodci mají šanci jen v hejnech. Inspirace přírodou. Na pokoji dáme sprchu a jdeme spát.

pátek, 24.1.                                                                                                                                      Den začínáme rozcvičkou. Ještě za tmy vybíháme v 6:30 hod na cca pět kilometrů. Běžíme tak nějak pocitově. Pocit nás dovede do místní nemocnice. Cesta je jednosměrná, takže se musíme otočit a běžet jinudy. Nakonec máme za sebou deset kilometrů. Rychlou snídani a je čas vyrazit si vyzvednout startovní čísla. Startovní expo leží asi 2km od hotelu a překvapí nás svojí velikostí. Přece jen se letos koná už 31. ročník závodu. Čísla i trička máme. Chce to jedno společné foto a jde se dál. Na programu je prohlídka botanické zahrady Majorelle. Čeká nás pěší přesun asi 4km. Vstupenky jsem koupil už doma. A dobře jsem udělal. Před zahradami slavného návrháře Yves Saint Laurenta je fronta jako u nás za socialismu na banány. Prohlídka zabere necelou hodinu. Hlad nás vyhání ven. Jdeme směr Medina, tedy do historického centra. Před sebou vidíme dým a po chvíli cítíme i libé vůně. To nám udá směr. Přicházíme na taxi nádraží. A hned vedle je spousta stánků s jídlem. Ohně hoří, z hrnců se kouří a vzduch omamně voní. Zkoušíme cosi masového do housky. Obsah raději moc nezkoumáme. Chutná to výborně, a to je hlavní. Snězeno, je čas se přesunout na hotel a vychutnat si západ slunce na terase a vyzkoušet místní pivo.

sobota, 25.1.                                                                                                                               Rychle snídáme. V 9hod nás totiž u hotelu čeká minibus s průvodcem Mustafou. Dnes máme v plánu celodenní výlet. Cílem bude město Imlil, které je vstupní bránou do pohoří Atlas. Normálně trvá cesta asi 90 minut. Cestou však zastavujeme na různých místech.První stopka je na farmě, kde zpracovávají arganový olej.Pozitivní je, že dostaneme snídani. Opečené placky s medem, oříšky a olejem. Vše zapíjíme marockou whisky (čti sladký zelený čaj). Další zastávka nás čeká u velbloudů. Projížďku s díky odmítáme a raději vyrazíme na místní berberský trh. Nejen za nákupy se tam lidé z hor schází každou sobotu. Mustafa nás důrazně nabádá, ať se ho držíme doslova na krok. Po chvíli pochopíme. Opravdu se nejedná o trh pro turisty. Dostáváme se o století zpět. Jídlo se vaří v jeskyních, krev z jatek stříká na kolemjdoucí a všude jsou pytle s neznámým kořením. Mustafa kupuje pro všechny mandarinky a sušenky a mizíme zpět do minibusu (naštěstí nemusíme jet mulou).Do Imlilu to už je kousek. Před nedávnem tu zavraždili dvě turistky z Evropy. Nevím, kdo s touto informaci přišel a komu tím chtěl pomoci. Čeká nás krátký výšlap k vodopádu. A když už jsme tu, tak se i vyfotíme. Hory to jsou opravdu majestátné. Chvíli si užijeme pohled i na horu Toubkal. Ta je se svými 4 167m druhou nejvyšší horou Afriky. Hlad nás žene vpřed a výš do hor. Nakonec přicházíme do jedné osady v údolí. Tam ve výšce 1 950m stojí velmi skromný dům našeho průvodce. V něm už voní čočka jako předkrm a kuřecí Tažín. S chutí vše sníme. Nastal čas se vydat zpět do Marakéše. Zítra nás čeká maraton a je potřeba nabrat síly po dlouhém dni.

neděle, 26.1.                                                                                                                                       Je kousek před osmou ranní. Čas vyrazit z hotelu a postavit se na startovní čáru maratonu. Máme to kousek. Za 15 minut jsme s Jirkou na místě. Na startu maratonu i půlmaratonu, který startuje až za hodinu, má být téměř 8 500 běžců z 53. zemí. Snadno lze poznat, kdo je odkud. Borci ze Švédska oblékají trenýrky a nátělník, borci z Afriky péřové bundy. Volím něco mezi. Je přesně 8:30. Za zvolání "Allahu akbar" se startovní pole dává do pohybu. S křesťanským symbolem na hrudi (znakem obce Ludgeřovice), vybíhám vpřed. Sakra. Ráno jsem se zapomněl napít S nadějí tak vzhlížím k první občerstvovací stanici. Konečně na pátém kilometru beru láhev s vodou. To bude dneska opravdu dlouhý běh. První hodina je za mnou. Myslím na ostatní kluky, kteří právě startují na půlmaratonu. V nohách mám už 13 kilometrů. Výhoda tohoto maratonu je, že se běží jedno velké kolo. Žádné místo tak neuvidím dvakrát, takže se snažím cestou rozhlížet po okolí. Po chvíli mě předjede vozidlo s oficiální časomírou na střeše. Užívám si pocit prvního běžce. Tady něco nehraje a ten čas taky nesouhlasí. Pochopím za chvíli. Kolem mě se přežene komando elitních běžců na půlmaraton. Běžet já takovou rychlostí tak oblékám cyklohelmu. To pro případ, že bych spadl. Běžím dál. Tedy, běžím.... po tom co jsem viděl se spíše šourám kupředu. Půlmaratonskou vzdálenost protínám v solidním čase 1:43 hod. Zatím mám pocit, že jsem se byl jen rozběhat. Sundávám dlouhý rukáv, vycucám energetický gel a hlavu připravují na to, že závod teprve začíná. Už jsem pochopil, že na občerstvovačkách nebude nic jiného než voda a pomeranč. A ten při běhu opravdu loupat nebudu. Takže zbývá ještě jeden gel, hořčík a solná tableta. Chabé to maratonské menu. Tempo držím stabilní až do 30. kilometru. Hlava začíná počítat. Stihnu to pod 3:30? Nebo aspoň pod 3:35 a vylepším tak osobák? Hodina běhu je však ještě předemnou a stát se muže cokoli. Žádná maratonská zeď se nekoná. Krize nepřichází. Jen prostě kontinuálně ubývají síly. Cestou se dávám do řeči s jedním francouzem. Motivujeme jeden druhého, ale v podstatě každý sám sebe. Už prý jen kousek. Pár kilometrů před cílem se napojíme mezi pomalejší běžce na půlmaratonu. Běží už málokdo. Kličkuji mezi chodci, což ubírá sil, ale přidává na motivaci. Kilometr 40. Mrknu na hodinky a je takřka jasné, že dnes padne osobák. Kilák před cílem vidím u hotelu bráchu s manželkou jak mohutně fandí. Při "průletu" si stihnu objednat na pokoj pivo. Chvíli na to zahlédnu Martina s medailí na krku. A už vidím i modrý koberec a taky časomíru. Ta má se zastaví na čase 3:31:22 hod. Je to tam! Osobák. V mužích nakonec obsadím 342. místo z 1 195 běžců, kteří dnes doběhnou. S úsměvem beru medaili a spěchám na pokoj. Tam už mě čekají kluci z půlmaratonu. Spokojeni se svým časem jsou všichni. Za odměnu si mohu dopřát studenou sprchu (teplá došla) a pivo na doplnění iontů. Chvíli před druhou dorazí z maratonu i Jirka, který si zaběhl také solidní čas a bere finišerskou medaili. Má deset minut na sprchu a musíme vyrazit na letiště. Taxíkem. Už se ani nehádáme. Platíme 10€ a diskusi nepřipouštíme. Po pár hodinách letu to končí tam, kde to všechno začalo.

David

15.2.2020                                                                                                                                INNOGY WINTER RUN OLOMOUC

Již od začátku mi bylo jasné, že dnes to nebude lehké! Na startu stojí Lenka Burianová z Night Run teamu, Hanka Jakubičková z Olympu Praha a Katka Bednářová Müllerová taktéž z Night Run teamu. Všechny se stavíme do první lajny. Zazní výstřel, vybíháme a po cca třiceti metrech stojí Michael s Naty u tratě, tak jim mavám. Najednou mě ze zadu někdo žduchne, snažím se to ustát, ale nejde to a končím na zemi! V sekundě se zvednu a vystřelím dopředu! Hned dobíhám ostatní a předbíhám i Lenku. Hodinky ukazují tempo 2:35 na kilometr, musím zpomalit. Lenka jde přede mě, jsem druhá! Začínám cítit, jak mi teče krev z ruky a mám sedřený celý bok a pěkně to štípe! Na otočce na prvním kilometru stojí opět Michael a volá, zda jsem ok, ukazuji mu palec. Po otočce se vracíme zpět po hlavní kolonádě do Smetanových sadů, ze zadu ještě slyším Michala, jak volá "záda asi 15 metrů" a za chvilku to přijde, předbíhají mě Hanka i Katka. Hanka začíná stupňovat tempo a pomalu se mi vzdaluje. Katku mám pořád před sebou. Přichází kopeček a v tu chvíli si říkám, že "čtvrtá nebudu" a zaberu, jdu před ní. Opět se blížíme k otočce a čeká nás přeběh mostu. Na mostě stojí Michael a volá: "makej, natáhni krok a drž to." Po přeběhu mostu vbíháme do Čechových sadů, kde nás čeká jeden okruh. Kontroluji hodinky a držím tempo, čím dál víc cítím rozedřený bok, který pěkně štípe. Znovu je tu most a to vím, že už se blíží cíl. Za chvilku už slyším Michaela, jak volá: "pojď dupko pojď." Sbíhám točitou vracečku a v ní vidím, že za mnou už Katka není, přichází úleva a poslední metry do cíle, kde dobíhám za hlasitého povzbuzování Michaela. Probíhám cílem, kde moderátor hlásí: "a máme tu třetí ženu v cíli." Přibíhá Naty a Michael, který shání zdravotníka! Jsem celá dodřená a od krve, ale šťastná, že mám bronz ! Byl to opravdu závod "na krev."

Markéta

8.2.2020

INNOGY WINTER RUN OSTRAVA

Druhá únorová sobota přivítala do Ostravy další závod ze série Innogy Winter Run. Za náš oddíl se na start postavili Adam, Market, Pavla a Petra na 4,2 km trati a Ali s Radkem na 8,4 km trati. Nejprve se na trať vydali čtyřkaři. Hned po startu šli dopředu Adam s Market, která útočí i na celkové vítězství v Českomoravském zimním poháru. Již v půlce trati bylo rozhodnuto a Adam i Market drželi první místa ve svých kategoriích, a tak to zůstalo až do cíle! Petra doběhla na 7. místě v kategorii Z2 a Pavla na 64. místě v téže kategorii. Po čtyřkařích přišli na řadu běžci na osmičce. Zde byl naším želízkem v ohni Radek, který skončil na krásném třetím místě! Ali nakonec doběhla na 8. místě v kategorii Z40. Závod to byl vydařený, počasí vyšlo na jedničku a k tomu tři medaile ! "BK Ludgeřovice - asi slušný oddíl !!!"

1.2.2020                                                                                                                                  INNOGY WINTER RUN ČESKÉ BUDĚJOVICE

Sobota ráno, 1. února vykouknu z okna, sluníčko 10 °C ! Lehká snídaně na hotelu a vyjíždíme na Sokolský ostrov, kde se běží další ze závodů letošní Winter Run tour. Těsně před závodem hodím na sebe šortky a tričko, je nádherné počasí  17 °C ! Řadíme se na start, výstřel a jde se na to! Vybíháme na první most přes soutok Vltavy a Malše ! Co to je ? Most se hýbe ! Totálně rozhodí krok, mám pocit, že mám nohy v krku ! Je to za mnou a po chvilce následuje druhý most, ten už je v pohodě, ale trochu do kopce. Po překonání mostu vbíháme do parku Stromovka. Mám před sebou jen jednu soupeřku, držím se za ní ! Postupně probíháme parkem, terén je rovinatý. Hodinky zahlásí druhý kilometr, jdu na to, nastupuji a předbíhám holku přede mnou a jsem první ! Opouštíme park a zase most! Je celkem do kopečka a na konci mostu je prudký sešup dolů a brutální vracečka, končím mimo trať ! No nic trochu ztráta, ale jedu dál. Běžíme podél Vltavy a zase most ! Kolik jich tu ještě bude? Přebíháme na druhou stranu a následuje rovinka a už vidím další most ! Otáčím se za sebe a soupeřky žádné ! Na trati začínají přibývat diváci, tak už se blíží cíl ! Už slyším Michala, jak volá "pojď, pojď" ! Poslední most, zas ten pohyblivý ! Uf, už je za mnou a zbývají poslední metry do cílové rovinky. Slyším promotéra, jak hlásí "máme tu první ženu v cíli - Markéta Kašná z BK Ludgeřovice, zvedám ruce nahoru a užívám si pocit vítězství! Už vím, proč se říká Budějovickému Winter Runu "závod plný mostů".

Markéta

25.1.2020                                                                                                                                      Zimní 6 aneb jak jsme běhali po "Kutských lukách" na Prajzske !

Nedělní ráno jsme se sjeli do Kravařa na tradiční Zimní 6. Počasí přálo, 0°C, bezvětří a sem tam vykouklo i sluníčko! Za náš klub se na start postavil Radek a čtyři baby - Ali, Market, Pavla a Peťka. Po odstartování se na trať vydalo 59 běžců. Mezi ženami byla favoritkou Market, která svou roli splnila a s přehledem vyhrála! Ali skončila na pátém místě, za ní Peťka devátá a Pavla uzavřela pole šestnáctým místem. Mezi muži doběhl Radek na krásném sedmém místě! Trať to byla náročná a to bylo vidět na všech běžcích! Po doběhu si všichni pochutnali na burgeru, chlebíku se škvarkovou pomazánkou a hořických trubičkách. Došlo i na šampaňské na oslavu vítězství !

Michal

18.1.2020                                                                                                                                 INNOGY WINTER RUN BRNO

Tuto sobotu jsme vyrazili s celou rodinou na "běhání s medvědy" do Brna. Konal se zde třetí ročník běžeckého závodu Innogy Winter Run na čtyři a osm kilometrů! Já se postavila na start čtyřky. Ještě před závodem došlo na poslední chvíli ke změně trati z důvodu silné ledovky, která pokryla většinu trati! Po zaznění startovního výstřelu jsme se vydali na trať, kde po chvíli docházelo k prvním pádům. Od začátku udávala tempo v kategorii žen vicemistryně Evropy Lenka Burianová, která vyhrála celý závod stylem "start - cíl". První kilometr mám Lenku stále na dohled, ale s každým metrem svůj náskok zvyšuje! V půlce trati přebíháme přes most, no spíše přecházíme, protože je tak namrzlý, že musíme jít kolem zábradlí a držet se! Někteří dravci na něj vběhnou a většinou končí na zemi. Překonáním mostu se okruh vrací do prostoru startu a přichází prudká vracečka, kde mám svůj fanklub. Za hlasitého povzbuzování probíhám zatáčku a málem to vypadá na pád. Uf, ustála jsem to! Následuje poslední kilometr a já se míjím s holkou, co je na průběžném třetím místě a jsem v klidu, protože náskok mám veliký. Zbývají už jen poslední metry a je tu cílová rovinka, kterou úspěšně probíhám v čase 0:17:30 a beru tak krásné druhé místo!

Markéta

17.1.2020                                                                                                                        LUDGEŘOVICKÁ 15

Tak se překlopil starý rok a my jsme se pustily do přípravy na náš již vyhlášený veřejný běžecký závod LUDGEŘOVICKÁ 15.                                                                                     Zatímco registrace se nám už rozjely tak díky naši spřízněné duši Anetě můžeme  vyvěsit prezenční leták. Za to moc děkujem.                                                                                    Členové našeho klubu, kteří mají zaplacen oddílový příspěvek, mají možnost startovat zdarma na jakékoliv uvedené trase.

5.1.2020                                                                                                                                        Zimní běh Kobeřicemi

První lednový víkend se konal tradiční Zimní běh Kobeřicemi, který zahajuje běžeckou sezónu na "Prajzske" a byl opravdu zimní! Povrch trati byl hodně namrzlý a teplota okolo nuly, i přesto byla účast hojná. Za náš klub se na start postavili Pavel Hudeczek a Adam Galdia na desetikilometrové trati, Alena Sobková a Markéta Kašná na pětikilometrové trati. Po zaznění startovního výstřelu se všichni borci vydali na zmrzlou trať, kde to opravdu klouzalo a občas došlo i na nějaký pád. To se našim naštěstí vyhnulo a všichni zdárně doběhli do cíle! Nejvíce se dařilo Markétě Kašné, která skončila na 3. místě v kategorii žen, Ali Sobková doběhla na 10. místě v této kategorii. Adam Galdia skončil na 11. místě v kategorii muži B a Pavel Hudeczek na 12. místě v kategorii muži C.


Michal