Zimní běh

10.01.2021

HLUČÍN - Sobotní odpoledne a v hlavě je dilema. Vyrazit v neděli do Beskyd na běh přes nějaké kopečky ve volném tempu nebo zajet do Hlučína na Zimní běh? Společných běžeckých akcí v blízkém budoucnu moc nebude. Je potřeba tak podpořit snahu odvážlivců, kteří se nebojí něco podobného svolat. A hlavně nebude třeba tak brzy vstávat. Volba tedy jasná. Jedu do Hlučína.

Nedělní ráno je pro běh jako stvořené. Modrá obloha. Teplota kolem nuly. Bláto se změnilo v pevnou hmotu. K areálu firmy Gras servis přijíždím těsně před desátou. Nejsem sám. Tichá výzva se mezi podobnými závisláky rychle rozšířila. Je nás více, než by nás asi mělo být. Držíme se od sebe a neshlukujeme se. Nikdo se s nikým nebaví a pokud ano, tak jen s rouškou a na vzdálenost ležícího muže. Není tedy na co čekat. Úderem desáté se rozprchneme po okolí.

Obkroužíme místní ČOV a po asfaltové cyklostezce utíkáme k Jasénkám. Pohodový rozběh je ukončen stoupáním na Vinnou horu. Peloton se roztrhá. Už to opravdu vypadá jako nahodilí běžci na nedělním výběhu. Při stoupání stihnu udělat první a poslední fotku ze závodu. Pak už jen funím. 

Slyším své srdce bít. Nahoře mě předběhne Petra Pastorová. Ladný pohyb je v těžkém kontrastu s mým pokusem se posunou o kus vpřed. Nechávám to tedy na gravitaci. Pouštím se z kopce dolů a kličkuji ve zmrzlém blátě. Následuje ta příjemnější část. Běh podél řeky Opavy mám rád. Škoda jen, že na kochání není moc čas. Na záda mě dýchá běžecký pár Kokoškových. On povzbuzuje ji a to tak, že to opravdu pomáhá. Snažím se utéct, ale nejde to. Za chvíli kolem mě proletí ještě Markéta.

Upozorní mě na rozvázanou tkaničku. Vím o ní. I tak díky. Nechce se mi zastavovat. Už mám odzkoušené, že i s ní to jde. Markéta utíká, ale Kokošky nepustím. Nechávám je kousek za sebou a v kopci na Bobrovníky jim uteču. Takový je plán. Ne vše jde podle plánu. Kopec nějak vyrostl od doby, co jsem tu byl posledně.

Zjišťuji, že s rozvázanou tkaničkou to nejde a musím zastavit. Nebo jsem už fakt nemohl a potřeboval jsem nějakou záminku? Za b) je správně. Běžím dál kolem milé pořadatelky. Prý už poslední kopeček a teď už to bude na pohodu... Má štěstí, že nevím, kdo to byl. Co už ale  vím je to, jak se cítí děti, když jim na výletech říkám že "už za touhle zatáčkou tam budeme". Kokošci mi utíkají. Definitivně. Smířil jsem se s tím.

U tělocvičny v Bobrovníkách už i já vím, že teď to bude opravdu z kopce. Čekají mě poslední dva kilometry přes Malánky zpět ke startu. Krásný výhled na Hlučín a okolní krajinu. A pak už i na Michaela Kašného a Ottu Seitla, kteří s foťákem loví vyčerpané běžce. Uloví 85 kusů.

Do cíle to už bude jen kousek. A bylo. Dobíhám vyčerpán a odměnou je teplý čaj a chleba se sádlem. Co více si přát? Snad jen lepší čas i umístění. To se podařilo Markétě Kašné a Aleně Sobkové, které doběhly na prvním, resp. druhém místě v kategorii. Jsou takovou naší jistotou. Svoji pomyslnou bednu si užil i Valda, protože se vyhlašoval závod Segment cup. A kdo vyhrál absolutně? Taky to bylo nečekané. Petra Pastorová a toho času jednoruký Jirka Pytlík. Byla to super akce a velké díky patří všem, kteří pomohli tomu, aby se tato akce stala skutečností.

Přežili i ostatní běžci našeho klubu. A jak si vedli? To lze vidět v přiložených výsledcích nebo v Lize BKL. Když se tak na to dívám, tak si příště ty pravidla vymyslím nějak lépe 😊 Každopádně budu mít brzy další pokus. Kdy? Přesně 6. března 2021 na Ludgeřovické 15. Přidej se k nám.

                                               text: David Bíbrlík, foto : Michael Kašný, Otto Seitl