Třetí zlatá z Winter run

22.02.2021

PRAHA-  Je pátek odpoledne a my fičíme do Prahy. Sehnat ubytování v této "koronadobě" je fakt záhul, a když tě ubytují jen pod podmínkou, že jsi na pracovní cestě, tak jsem hold jela do Prahy služebně. Před Prahou na D1 najednou rána jako z děla a přední sklo ťuknuté kamínkem. No to je radost.. Naštěstí ale máme čelní sklo pro tyto případy pojištěné. Tak hurá dál.. Ubytování solidní, jen restaurace nefungují, tak je třeba se najíst z vlastních zásob. Poté procházka po Ladronce samozřejmě za účelem zjištění stavu trasy, kterou zítra poběžím. Až na jeden úsek, který je pokrytý ledem, je to v pohodě, takže zítra můžu s klidem vzít svoje nové závodní Vaporfly.

Sobotní ráno bylo slunečné, úplně stvořené pro běh. Tak jsme se nasnídali, sbalili kufr a vydali se pro registraci. Volají kluci Adam s Davidem, že trčí ve vlaku, který má zpoždění, a že běh na 4 km nestihnou, ale na 8 km by už tam mohli být. Toto je nevýhoda, když máš závod v dosti vzdáleném místě od svého bydliště, a proto raději na taková místa jezdím den dopředu. Klukům jsem vyzvedla registrační balíčky a uložila do auta. Šla jsem se rozcvičit a rozběhat. Krátce po 11.té hodině jsem se postavila na start. Loni jsem tady v Praze doběhla celkově jako čtvrtá žena (2. v kategorii), tak jsem letos věřila v lepší umístění a hlavně čas. A obojí se mi podařilo.  

Po vyzvednutí startovního balíčku, rozcvičení a rozklusu jsem se postavila na start opět mezi posledními a po mně nastoupil David a za ním běžel Jan Adam. Všichni tři jsme aspirovali na přední pozice a kupodivu se nám to všem na 4 km trati podařilo.

Trať z počátku vede po asfaltu mírně z kopečka, takže se běží samo velmi rychle (tempo pod 3:50/km), pak se stáčí přes trávník zpět k Usedlosti Ladronka po šotolinové cestě, kde byla místy ještě krusta ledu, takže tě to zase zpomalí, pokud se nechceš válet po zemi. Ale není to tak dlouhé, takže zpomalení se celkově neprojeví znatelně. Po proběhnutí této krizové části se vracíš znovu na asfalt a běžíš po něm až do cíle. Proběhneš přes Usedlost, kde ti lidi fandí a tebe to žene kupředu. Na druhém konci se opět stáčí cyklostezka do kopce a do cíle tedy něco nastoupáš. Kouknu na hodinky a vidím dobrý čas, tak ještě přidám, už totiž slyším svého muže a jeho povzbuzování, které mě vždycky vyhecuje a jedu do cíle naplno. Ale neee, přede mnou jeden jediný vozíčkář, který také závodí a jede mu to dobře. Oba se blížíme k cílovému koridoru a pokud se před něj nedostanu, tak budu muset běžet za ním celým tím koridorem než došlápnu na cílové měřící zařízení. A koridor je fakt úzký. Tak jsem byla nucena zpomalit, protože jsem nestihla pána na vozíku předběhnout. Setiny jsem ztrácela, ale pak jsem si všimla, že ho můžu bokem přeskočit i v koridoru a podařilo se. Dobíhám do cíle, stopuju čas a mám svůj rekord na této trati i s malým zaváháním před cílem. Pán spokojeně dojíždí také do cíle a vzájemně si pogratulujeme. 

Po doběhnutí musíme opustit místo závodu, tak se jdu vydýchat, napít a vyklusat a převléct. Stále mi nepřišla SMS výsledkem, tak jsem se byla zeptat, jestli mi sepnul čip při běhu a jak jsem tedy dopadla. Čas mám 0:16:29 a ve své kategorii první místo. O necelých 10 vteřin mě předběhla loňská vítězka, která je ještě juniorka. Takže spokojenost s výsledkem je na místě. Ceny vítězům budou opět zaslány poštou. 


                                                                                                       Markéta Kašná