Robo Štefko
Autor knihy: Jiří Šoptenko - Jak to vypadá, když jeden velmi dobrý běžec dělá rozhovor s ještě lepším běžcem? Tedy s nejrychlejším běžcem československé historie? To si lze přečíst v uvedené knize, která vyšla samonákladem autora.
Robo Štefko (*1968) je rodákem z Košic. Nebýt Emila Zátopka, tak bychom mohli říci, že je také nejslavnějším československým běžcem. Měl však trochu smůlu. Své nejlepší časy běhal v divokých devadesátkách. Spoustu lidí tehdy zajímalo všechno možné, jen ne tvrdá dřina na atletické dráze.
Robo je držitelem všech "česko-slovenských" vytrvaleckých rekordů na tratích 5 km, 10 km, půlmaraton a maraton (2:09:53). Svůj nejrychlejší maratonský čas zaběhl v roce 1998 jako občan Slovenské republiky. Český rekord (2:11:57) tak stále drží novojičínský Karel David z roku 1993 (Robert přijal české občanství v roce 2004). Na MS v krosu si Robert doběhl pro 10. a 12. místo. Na ME 1994 na trati 10 km vybojoval 4. místo. V roce 2000 byl nejrychlejším evropanem na půlmaratonské trati (1:00:29). Rekordy na ostatních tratích lze vyčíst v tabulce.
I přes uvedené úspěchy se pro širší, neběžeckou komunitu nejedná o známé jméno ani tvář. Tato kniha však neběžecké veřejnosti určena není. Svým obsahem je daleko od povrchnosti. Na 124. stranách je zaznamenán mnoha hodinový rozhovor mezi Jiřím a Robertem. A že je na co se ptát. Neptá se pouhý novinář, ale hodně slušně běhající novinář. Šoptenko sám vybojoval několik medailí na mistrostvích Čech a Československa a byl také reprezentantem.
Není divu, že v rozhovorech postupně plyne čas od dětství, přes mládežnické úspěchy, hvězdnou část kariéry až po odchod do běžeckého důchodu. Tam ostatně Robo neodešel nikdy. Působí například jako trenér Jiřího Homoláče a vede také běžeckou školu.
V knize však není zpovídán pouze Robo. Více než 140 stran je dáno k dispozici rozhovorům s kolegy. Vzpomenout lze např. nejčastějšího sparingpartnera a rovněž velmi úspěšného reprezentanta Mira Vanka, trenéry Vlastíka Bukovjana či Dušana Valenta, běžecké soupeře Karla Davida a Jana Pešavu nebo rozhovory se současnými či bývalými svěřenci Jirkou Homoláčem, Lucií Sekanovou atd. Zapomenout nelze ani na manželku Renátu.
Závěr knihy dokreslují fotografie a ukázka z běžeckého deníku Roberta Štefka. Ono fakt nestačí se s talentem narodit. Bez dřiny by se to neobešlo.
Hodnocení:
Ukázka z knihy:
Již osmnáct let nezaběhl žádný český běžec 5 km pod 14 minut (posledním byl Tomáš
Krutský - 13:51.49), na 10 km se nikdo nedostal pod 29 minut dokonce dvacet let
(naposledy Jan Pešava - 27:47.90). Na Slovensku není situace o mnoho lepší, přitom
není pochyb, že nejrychlejší Češi i Slováci věnují běhání spoustu času a energie. Kde
hledat důvody nižší výkonnosti českých a slovenských běžců?
Zastávám názor, že krize česko-slovenského běhu je způsobena generační pauzou. U vytrvalostních běhů přišla velká výkonnostní propast poté, co se závoděním skončila naše generace (Miro Vanko, Honza Pešava, já aj.). Bylo lépe, v současnosti je hůře, ale pevně věřím, že se vše opět změní k lepšímu. Možná je to dáno už vedením ve školách. My měli jako děti kvalitnější tělesnou výchovu. Vzpomínám si, jak jsme se půl roku věnovali atletice a učili se všechny disciplíny od skoku do výšky přes vrh koulí, sprinty až k běhům. Plnili jsme odznak zdatnosti, věnovali se branným sportům, učitelé s námi drilovali míčové hry i gymnastiku... Navíc jsme jako kluci pobývali živelně venku, protože nebyly počítače a neseděli jsme přehnaně dlouho ani u televize. Dětí v dobré kondici bylo dříve mnohem více - a z té masy se se jich pak ve vrcholovém sportu prosadilo větší množství. Je možné, že v Čechách potenciální běžecké talenty jsou, ale nikdo je neosloví a ani oni sami netuší, že v nich dřímá běžecký talent. Vždyť ani já v 16 letech ještě neměl ponětí, že budu někdy běhat. Podmínky se zhoršují na všech úrovních, a pokud je některý z běžců dostane, musí následující sezóně potvrdit svou výkonnost. Pokud se tak nestane, je ze systému vrcholového sportu vyřazen. Přitom špičkový vytrvalec většinou dozrává léta a léta a často dosáhne výkonnostního stropu ve věku kolem 30 let. Nejlepším vytrvalcům se tu plně profesionálních podmínek nedostává a vzniká začarovaný kruh.
Anotace: