Maraton a jiné pošetilosti

26.01.2021

Autor knihy: Luboš Brabec - V životě nebylo mnoho knih, které bych četl dvakrát. Ne, že bych neměl štěstí na opravdu dobré knížky. Opak je pravdou. Dobrý pocit z nich nich však nezávisí pouze na schopnosti či kvalitě autora, ale mnohdy spíše na momentálním rozpoložením čtenáře. Podruhé jsem tak po stejné knize nesáhl, abych se nezklamal. U této knihy jsem si byl jist, že vyjímku můžu s klidným svědomím udělat.

Knihu jsem četl v počátcích svého běžeckého snažení. Takže vlastně před nedávnem. A bylo to právě v čas. Začínal jsem mít dojem, že jediné o čem se v běžeckých knížkách píše je to jaké boty vybrat, jak správně trénovat, co jíst či spíše nejíst a kolik toho týdně naběhat. Kniha Maraton a jiné pošetilosti mě ukázala jak pošetilé tyto starosti jsou. Můžeš řešit na fórech či s kamarády hodiny a hodiny  výše uvedené "problémy" anebo prostě vyrazíš. 

Nejedná se o klasickou knihu s jedním, volně plynoucím (tedy spíše běžícím) příběhem z bodu A do bodu B. Knížka je vlastně souborem několika povídek či fejetonů. Literární žánr si hodnotit netroufám, na to jsem ve škole nedával dostatečný pozor. 

Nečekej ale "Nejgeniálnější tréninkový plán". Po "Cigaretě k snídani" se raději vydej vstříc "Osamělosti přespolního běžce" a "Vyprávěj" o svém "Dlouhém běhu", na který jsi vyrazil "S žízní v patách" prožít si své "Čtyři hodiny v očistci" Vyplatí se to. Svou "Běžeckou sexmisi", i přes protrpěný "PMS" tak zakončíš maratonem pod "2:59:59", zažiješ tak svých "Patnáct minut slávy" a na závěr se dostaví i "Keňské slzy". 

Pokud si nechceš číst nejen o názvech vybraných příběhů a zajímá tě co je pod povrchem tak už víš po jaké knize se podívat. Přečíst jde opravdu za dva večery. Doporučuji si však příběhy dávkovat postupně. Vždy jeden před spaním. Budeš tak mít zaručené příjemné usínání po celý jeden měsíc.

Jediným "nedostatkem" knihy je to, že obsahuje pouze 36 povídek. Myslím, že by ji slušel počet 42. Navrch by autor mohl přidat ještě jednu rozepsanou. Do maratonského cíle by tak doběhl nejen on, ale i čtenář.


                                                                                                            David Bíbrlík

Hodnocení:

Ukázka z knihy:

Asi po dvou letech běhání jsem i já podlehl rozsáhle propagované poučce, že kdo netrénuje se sporttestery a v zónách určených rozsahy tepové frekvence, jenom si tak nezávazně popobíhá. Koupil jsem tedy za pár tisíc jednu z nižších verzí Polaru, nastudoval manuál a vědecky řízené období mé sportovní kariéry mohlo začít. Už pro mě nebylo nejdůležitější, za kolik jsem běhal svoje pravidelné trasy. Víc mě zajímaly hodnoty tepové frekvence. Průměrné, náhodné i absolutní. Někdy se dost složitě měřily. Při běhu podél železniční trati se mi Polar snažil namluvit, že ještě spím. Jindy jsem zase, aspoň podle čísel na displeji, prodělal během tréninku tři infarkty. Měřil jsem si i klidovou tepovku. Ráno hned po probuzení, jak stálo v brožurce. Brzy jsem toho ale nechal.


Zhruba dvakrát týdně jsem totiž podléhal panice, že jsem buď přetrénovaný, nebo na mě leze chřipka. Můj flirt s Polarem skončil jednou o víkendu, kdy jsem s kamarádem běžel do zámeckého parku. souhlasil, že se budeme řídit tempem, jaké potřebuju já. Nejdřív se po mně divně díval, když jsem v kopci přecházel do chůze pokaždé, jakmile sporttester zapípal, a na rovině to zase rozbíhal svižněji. Asi čtvrt hodiny nic nekomentoval. Po několika dalších výkyvech tempa se zastavil a naštvaně povídá: "Počkej, to se vopravdu necháš buzerovat hodinkama?"


Anotace:

Soubor svižných, vtipných a netradičních sloupků, které spojuje jediné téma: běh ve všech jeho podobách. Šestatřicet kapitol, šestatřicet různých pohledů na jeden z největších fenoménů dneška. Knížka není příručkou s návodem, jak uběhnout maraton, přesto se dozvíte vše podstatné, co k běhání potřebujete znát. Kdy a jaké pít pivo, který tréninkový plán je nejgeniálnější na světě, jak vypadá běžecká sexmise, kde najdete zemi běhání zaslíbenou nebo proč je druhý maraton důležitější než ten první. Maraton a jiné pošetilosti jsou čtivým a s nadhledem napsaným průvodcem po osudu rekreačního běžce, který nemá v genech příliš talentu, neusiluje stát na stupních vítězů a jehož nejmilejší tréninkovou metodou je sled pokusů a omylů. Tedy průvodcem po osudu drtivé většiny z těch, kdo si párkrát do týdne obují maratonky a vyrážejí na běžecké stezky. I proto se první vydání, na nějž se v crowdfundingové sbírce složili budoucí čtenáři, setkalo s nadšeným ohlasem a náklad byl rozebrán během několika týdnů.