Innogy winter run

15.02.2020

OLOMOUC - Již od začátku mi bylo jasné, že dnes to nebude lehké! Na startu stojí Lenka Burianová z Night Run teamu, Hanka Jakubičková z Olympu Praha a Katka Bednářová Müllerová taktéž z Night Run teamu. Všechny se stavíme do první lajny. Zazní výstřel, vybíháme a po cca třiceti metrech stojí Michael s Naty u tratě, tak jim mavám. Najednou mě ze zadu někdo žduchne, snažím se to ustát, ale nejde to a končím na zemi! V sekundě se zvednu a vystřelím dopředu! Hned dobíhám ostatní a předbíhám i Lenku. Hodinky ukazují tempo 2:35 na kilometr, musím zpomalit. Lenka jde přede mě, jsem druhá! Začínám cítit, jak mi teče krev z ruky a mám sedřený celý bok a pěkně to štípe! Na otočce na prvním kilometru stojí opět Michael a volá, zda jsem ok, ukazuji mu palec.

Po otočce se vracíme zpět po hlavní kolonádě do Smetanových sadů, ze zadu ještě slyším Michala, jak volá "záda asi 15 metrů" a za chvilku to přijde, předbíhají mě Hanka i Katka. Hanka začíná stupňovat tempo a pomalu se mi vzdaluje. Katku mám pořád před sebou. Přichází kopeček a v tu chvíli si říkám, že "čtvrtá nebudu" a zaberu, jdu před ní. Opět se blížíme k otočce a čeká nás přeběh mostu. Na mostě stojí Michael a volá: "makej, natáhni krok a drž to." Po přeběhu mostu vbíháme do Čechových sadů, kde nás čeká jeden okruh. Kontroluji hodinky a držím tempo, čím dál víc cítím rozedřený bok, který pěkně štípe. Znovu je tu most a to vím, že už se blíží cíl.

Za chvilku už slyším Michaela, jak volá: "pojď dupko pojď." Sbíhám točitou vracečku a v ní vidím, že za mnou už Katka není, přichází úleva a poslední metry do cíle, kde dobíhám za hlasitého povzbuzování Michaela. Probíhám cílem, kde moderátor hlásí: "a máme tu třetí ženu v cíli." Přibíhá Naty a Michael, který shání zdravotníka! Jsem celá dodřená a od krve, ale šťastná, že mám bronz ! Byl to opravdu závod "na krev."

                                                                                                        Markéta Kašná